Miroslavské kopce

Vzácné zbytky druhově bohatých rostlinných a živočišných společenstev skal a stepních trávníků na slepencovém podkladě v nejjižnějším cípu Bobravské vrchoviny

Sysel nesyslí!Sportovní letiště přiléhající ze západu k NPP Miroslavské kopce obývá početná kolonie kdysi hojného polního škůdce, dnes už velmi vzácného sysla obecného (Spermophilus citellus). Pravidelně udržovaná, nakrátko sečená vzletová dráha jim totiž skvěle vyhovuje. Mají tak dokonalý přehled o  tom, co se děje v okolí a mohou se včas ukrýt do svých nor před dravci, kterými mohou být káně, lišky,  ale také kočky a venčení nebo volně běhající psi. Je paradoxem, že nejlepší podmínky pro sysly dnes nabízí území typu travnatých letišť nebo golfových hřišť.  Málokde jinde dnes už tito hlodavci najdou vhodné bydliště, kde mohou hrabat nory, mají dostatek rostlinné potravy a zároveň se několikrát ročně seče tráva.Sportovní letiště a kolonie sysla obvykle fungují v harmonickém a oboustranně výhodném soužití a nejinak je tomu i v Miroslavi.Sysel je pohyblivé zvířátko, které je radost pozorovat. Je to ovšem také velký sedmispáč.  Jeho hibernace, tedy „zimní spánek“, může trvat i přes půl roku.  A na závěr je nutno dementovat jednu starou a zažitou pomluvu o syslovi: Sysel nesyslí! Na rozdíl od křečka, který si před zimou skutečně nahromadí potravu v podzemních zásobárnách, sysel se musí dostatečně a včas vykrmit aby zimu přežil, protože ji opravdu prospí. Už nemelemeNa přelomu 19. a 20. století byly Miroslavské kopce prakticky zcela holé a většinou přepásané dobytkem. Na vršku zvaném Větrník opravdu stával větrný mlýn. Byl celodřevěný, tzv. německého typu.Jeho majitel Rudolf Nase ho dal ještě kolem roku 1900 renovovat, ovšem roku 1911 odcestoval do Ameriky a mlýn byl následně demontován. Poté sloužil ještě nějaký čas jako obydlí než byl definitivně rozebrán. Dnes je toto místo změněno k nepoznání. Na nejvyšším místě Větrníku dnes můžeme najít jen okrouhlou vyvýšeninku, patrně zbytek podstavce pro dřevěný větrník. Dodnes existují dobové fotografie zobrazující mlýn na vrcholku pahorku.

Flóra: Ostrovy stepi uprostřed vinicZatímco okolní zvlněná krajina s úrodnější půdou je  odedávna zemědělsky využívaná, pak taková neúrodná místa jako jsou pahorky Miroslavských kopců se nedala obvykle využít jinak než pro pastvu domácího dobytka. Díky tomu zcela nezarostla dřevinami, ale zůstala travnatá a dodnes hostí řadu jinde už vzácných rostlin a živočichů.Území stojí poněkud v pozadí známějších a slavnějších ikon jihomoravských přírodovědců jako jsou Pálava nebo Pouzdřanská step. Přesto skrývá přírodní hodnoty, kvůli kterým má cenu jej navštívit nebo si alespoň o něm přečíst.Z Miroslavských kopců je dnes známo nejméně 370 druhů vyšších rostlin,. Z tohoto počtu je 15 zvláště chráněných – 1 v kategorii kriticky ohrožené, 9 v kat. silně ohrožené a 5 v kat. ohrožené. Celkem 85 druhů je ovšem vedeno v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR, a to už je číslo pozoruhodné.V současnosti jsou hlavním typem vegetace subpanonské stepní trávníky,  které vznikly dlouhodobou činností člověka v minulosti, především pastvou. Dominují v nich tvrdé trsnaté trávy, jako jsou kostřava valiská (Festuca valesiaca) nebo kavyl Ivanův (Stipa pennata), jehož ochmýřené osiny vlají jako vlasy ve větru. Nejlépe vyvinuté jsou na Zadním Markové kopci.  V těchto porostech najdeme řadu vzácných druhů. Pro návštěvníka jsou na první pohled atraktivní např. pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus),  kosatec nízký (Iris pumila), česnek kulatohlavý (Allium sphaerocephalon), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), topolovka bledá (Alcea biennis), kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis).  V menším počtu se zde vyskytuje koniklec luční (Pulsatilla pratensis) s typickými temné fialovými květy. Jeho modřejší příbuzný koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) v současnosti roste na ploše národní přírodní památky (NPP) na jediném místě v počtu jediného trsu, přestože se v blízkém okolí NPP dochovalo několik početnějších populací na paradoxně mnohem méně zachovalých stanovištích.V jednom ze zákoutí mezi křovinami stále přežívá malá populace jedné z našich orchidejí – vstavače vojenského (Orchis militaris). Je pozoruhodné, že jde o izolovaný výskyt vzdálený několik desítek kilometrů od nejbližších lokalit, které jsou  v okolí Židlochovic a Hustopečí. Extrémisté holých skalI na holých plochách skalních výchozů a v lomech na Předním Markově kopci rostou kytky. Je to vegetace takzvané skalní stepi, tedy obnažených skal a mělkých půd. Překvapivě i v ní nacházíme některé skvosty naší flóry. Tyto druhy jsou přizpůsobeny extrémně suchému prostředí s minimem živin např. tím, že využijí naplno jarní vláhy a během několika málo týdnů rychle vykvetou a vytvoří semena. Po zbytek sezony už o ně pak nezavadíme. Nejvýznamnější rostlinou Miroslavských kopců je bezesporu maličká nenápadná rostlinka příbuzná jetelům a  tisknoucí se ke skalnímu podkladu - tolice thesalská (Medicago monspeliaca) rostoucí na několika málo místech v ČR. Rostou zde hned tři vzácné druhy křivatců – český (Gagea bohemica), nizoučký (G. pusilla) a vstřícnolistý (G. transversalis).  V roce 2004 zde byl nalezen suchokvět roční (Xeranthemum annuum). Tato půvabná slaměnka byla u nás několik desetiletí nezvěstná. Polní klenotyPoněkud překvapivým se může zdát, že jedním z nejcennějších prvků Miroslavských kopců je vegetace extenzivních polí se souborem vzácných plevelných druhů. Součástí území je totiž také malé políčko, kde se nepoužívá chemie ani hnojiva. Proto zde může růst několik polních plevelů, které už dávno nenajdeme na běžných širých lánech, kde několikrát ročně jezdí postřikovač.Ačkoli jde o polní plevele, nejde o žádné „popelky“. Některé z těchto rostlin zaujmou svým vzhledem. Černucha rolní (Nigella arvensis) svým bizarním a dekorativním květem, dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos) zase ježatými plody, které se skvěle chytají na srst zvířat nebo lidský oděv a obuv. ,Je to skvělý způsob jak se rozšířit dále. Vzácností, ale i svým vzhledem za nimi v době květu nezaostávají ani zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys), hlaváček letní (Adonis vernalis) nebo čistec roční (Stachys annua).  I křoviny mohou být zajímavéKromě běžných a notoricky známých keřů, jako je růže šípková (Rosa canina), hloh obecný (Crataegus laevigata) nebo slivoň trnka (Prunus spinosa) zde nalezneme jeden specificky teplomilný druh, který je v ČR původní pouze v nejteplejších částech jižní Moravy a středních Čech. Jde o mahalebku (Prunus mahaleb), často mohutný keř s jasně zelenými lesklými listy a záplavou bílých květů. Má tvrdé, houževnaté dřevo s červeným jádrem, které se používalo k výrobě holí či dýmek. Ač řazena k ohroženým druhům rostlin, v Miroslavi je mahalebka jedním z nejhojnějších keřů a v době květu v půli dubna ji nelze přehlédnout.

Fauna: Území NPP Miroslavské kopce hostí také řadu zástupců entomofauny typické pro stanoviště panonských lad. Vyskytuje se zde několik druhů vzácných motýlů, jako například perleťovec dvanáctitečný (Clossiana selene) či perleťovec nejmenší (Clossiana dia), setkáme se zde i s oběma našimi otakárky – otakárkem ovocným (Iphiclides podalirius)  i otakárkem fenyklovým (Papillio machaon).Žije zde také silná populace majky obecné (Meloe proscarabaeus) a také její podobný a vzácný druh Meloe scabriusculus, který byl na Znojemsku v poslední době zjištěn jen na třech lokalitách. Z velmi početného řádu brouků stojí za zmínku také zlatohlávek uherský (Netocia hungarica). Tento vzácný druh byl na Znojemsku doložen poprvé v roce 1996 u Popic u Znojma a od té doby je sledováno šíření populace i na další místa na Znojemsku. Na území ČR byl považován více než 50 let za vyhynulý. Obývá stepní úhory a jeho šíření tak zřejmě souvisí s ponecháváním části zemědělské půdy ve stepních oblastech ladem. Na sledovaném území je několik ploch s narušovaným povrchem, na nichž rostou bodláky, ve kterých se vyvíjí jeho larvy.Porosty křovin uprostřed  zemědělské půdy jsou mimořádně důležité pro některé druhy ptáků. Z hlediska charakteru biotopu jsou nejzajímavější a pro Miroslavské kopce nejtypičtější plochy stepních lad s rozptýleným keřovým patrem, kde hnízdí například bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), pěnice vlašská (Sylvia nisoria). V trávě hnízdí nenápadný, avšak vzácný strnad luční (Miliaria calandra).

Neživá příroda: Z krajiny jižně od Miroslavi vystupuje několik kamenitých pahorků tvořených drolivým slepencem. Tyto kopečky známé místním pod názvy Větrník, Přední a Zadní Markův kopec, Ve vinohradu (Fichtlberk), U letiště, U kamene a Zmrzlé jsou uspořádány do dvou souběžných řad probíhajících přibližně severojižním směrem. Jejich nadmořská  výška se pohybuje v rozpětí  239 až 300 m.Chráněné území v kategorii národní přírodní památka bylo vyhlášeno: 23. 7. 2004 vyhláškou Ministerstva životního prostředí na celkové výměře 30,81 ha.  Ozvěny dávných časůGeologický podklad tvoří tedy tzv. miroslavský konglomerát (slepenec). Jde o horninu, která vznikala nahromaděním usazenin řeky, která tudy protékala v období karbonu až permu, tedy v době, kdy se lesy obřích kapradin a přesliček proháněly obří vážky a kolem vod se plazili první obojživelníci – krytolebci.Slepenec je tvořen různorodým materiálem. Najdeme v něm valouny několika různých nerostů a hornin, které dávná řeka splavila z výše položených částí svého toku a tady se usazovaly.  Slepence obsahují valouny velikosti i přes 40 cm, jejichž hlavní složku tvoří devonské vápence. Dále pak vyvřeliny brněnského masívu a také krystalické břidlice, droby a valouny křemence. .Při troše snahy se nám ze slepencové skály sice povede oddělit nějaký valoun, ale přesto je to materiál, který je poměrně dobře zpevněný. Prostupuje jím totiž jako pojivo jemnější složka.  Dávný vodní tok mezi hrubší štěrk naplavil i jemnější usazeninu, která během dalších miliónů let ztvrdla a sediment spojila.Na povrch vystupuje slepencová hornina v poměrně velkých plochách na Předním Markově kopci a Větrníku. Zde se v minulosti hornina těžila a také díky tomu dnes máme možnost nahlédnout do geologické minulosti a představit si aspoň v hrubých obrysech, jak tato místa mohla před  300 miliony let vypadat. Ale i na jiných místech se skála nachází velmi mělko a je překryta jen slabou vrstvou půdy.

Péče: Travnatá společenstva, která zde chráníme, by nezůstala v této podobě a rozsahu dlouhodobě zachována bez zásahu člověka. Takzvaná stepní lada, jak je nazýváme, vznikla za významného přispění pastvy dobytka v minulých stoletích. Nebýt toho, tak by snad s výjimkou samotných vrcholků kopečků postupně zarostla dřevinami.Abychom zachovali přírodní hodnoty, kvůli kterým chráněná území vyhlašujeme, musíme se o ně aktivně starat. Jen pouhý statut národní přírodní památky nemůže území dostatečně ochránit před nepříznivými vlivy člověka, ale i samotné přírody.Proto nezbývá, než se snažit dřívější hospodaření napodobit. A tak se zde můžete v určitých obdobích setkat se stádem ovcí nebo s lidmi, kteří některé plochy kosí, hrabou nebo vyřezávají křoviny. Přitom se z porostů odstraňuje stará odumřelá hmota, omezují se některé nepatřičné druhy travin a současně se podporují  žádoucí a vzácné druhy bylin a trav. Také se tím brání nadměrnému zarůstání křovinami.        Už v roce 2001, ještě před vyhlášením národní přírodní památky, se začaly na Miroslavských kopcích kácet porosty akátu (Robinia pseudoacacia). Tato cizorodá dřevina představuje největší ohrožení  cenných stepních porostů svou houževnatostí a rozpínavostí. Práce pokračovaly  i po vyhlášení ochrany a jejich cílem je postupné vytlačení akátu z chráněného území. Kromě toho se postupně odstraňují odumírající jedinci borovice černé (Pinus nigra), také nepůvodní vysazené dřeviny.