Flóra:
Staré koryto je lemováno doprovodnými porosty stanovištně odpovídajících dřevin, které druhovou skladbou odpovídají údolním jasano-olšovým luhům s přechody k tvrdým luhům. Ve stromovém patře převažuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dále jsou zastoupeny olše lepkavá (Alnus glutinosa), lípa srdčitá (Tilia cordata), vrba křehká (Salix fragilis), habr obecný (Carpinus betulus), méně často jsou vtroušeny také dub letní (Quercus robur) a vrba bílá (Salix alba). Keřové patro je tvořeno svídou krvavou (Cornus sanguinea), brslenem evropským (Euonymus europea), střemchou bílou (Prunus padus), bezem černým (Sambucus nigra), z vrb jsou zastoupeny vrba košíkářská a nachová (Salix viminalis, S. purpurea). V podrostu zjara roste zákonem chráněná sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), dymnivka plná (Corydalis solida), křivatec žlutý (Gagea lutea), orsej jarní (Ficaria bulbifera), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), později i vzácnější kýchavice lobelova (Veratrum album ssp. lobelianum). Plošně největší část chráněného území zaujímají aluviální psárkové louky, které jsou situovány v záplavovém území jednoletých vod.
Fauna:
Periodicky zvodnělé koryto je ideálním drobným vodním biotopem, které zjara ocení zjm. vodní bezobratlí a mnozí zástupci ze skupiny obojživelníků jako např. silně ohrožené druhy rosnička zelená (Hyla arborea) či skokan štíhlý (Rana dalmatina), kteří se zde rozmnožují. Doprovodné dřevinné porosty starého koryta skýtají množství úkrytů pro hnízdění ptáků – v území bylo prokázáno hnízdění strakapouda malého (Dendrocopos minor), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), žluvy hajní (Oriolus oriolus), z křovin se často ozývají pěnice (čel. Sylviidae) a sýkory koňadry, modřinky i uhelníčci (Parus major, P. cristatus, Periparus ater). Staré doupné vrby jsou potencionálním biotopem evropsky významného druhu páchníka hnědého (Osmoderma barnabita), který se vyskytuje u nedalekého Jesenického rybníka, v dutinách byl prokázán výskyt zlatohlávka mramorovaného (Protaetia lugubris). Z okolních aluviálních luk se zjara typickým voláním ozývají samci chřástala polního (Crex crex).
Neživá příroda:
Osu území tvoří geomorfologický útvar – zbytek původního, silně meandrujícího koryta Odry v údolní nivě, které je hlavním předmětem ochrany přírodní památky. Na nepropustné podloží terciérních písků a jílů (neogén) nasedají zvodnělé pleistocenní štěrkopísky údolní terasy kryté vrstvou holocenních povodňových hlín, které zde - na počátku široké říční nivy mají mocnost 1-1,5 m. Převažujícímí půdními typy v území jsou fluvizemě oglejené s přechody k fluvizemím oglejeným kambickým. V menší míře se vyskytují fluvizemě glejové a gleje fluvické.
Omezení:
Do této přírodní památky je zakázáno vjíždět motorovými vozidly.
Péče:
V území jsou dle potřeby realizovány spíše průběžné jednorázové zásahy, např. úklid starého koryta, které bývá zanášeno při povodních přírodním i cizorodým materiálem, realizována byla také oprava značení spočívající ve výměně označníků a obnově pruhového značení. Bylo zasazeno několik soliterních stromů do hraničních bodů v lučních pozemcích. Pravidelné seče aluviálních luk jsou hrazeny ze zemědělských dotací, snaha Správy CHKO směřuje zjm. k diverzifikaci termínů sečí mezi jednotlivými půdními bloky, kterou může ovlivnit jakožto příslušný orgán ochrany přírody nastavením v systému LPIS (registr zemědělské půdy) a částečně také dohodami se zemědělci o ponechávání menších nepokosených ploch v rámci sečí – cílem je především ponechávání menších nepokosených refugií sloužících k vývoji a úkrývání nejrůznějším skupinám hmyzu, ptactva a drobné zvěře, které jsou na luční porosty vázané.
