Neratovské louky

Typická ukázka biotopu částečně extenzívně obdělávané podmáčené louky v nivě meandrující Divoké Orlice s mokřadním zrašeliněným jádrem. Rezervace je zajímavá jak botanicky - ostřice chudokvětá a trsnatá (Carex pauciflora a caespitosa), oměj pestrý (Aconitum variegatum), prstnatec listenatý (Dactylorhiza fuchsii), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum); tak zoologicky - čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), čolek horský a obecný (Triturus alpestris a vulgaris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý a ostronosý (Rana temporaria a arvalis), zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix). V toku Divoké Orlice se nachází střevle potoční a vranka obecná (Phoxinus phoxinus a Cottus gobio).

... byl v posledních letech na Neratovských loukách několikrát pozorován jeřáb popelavý, elegantní šedavý pták s „červenou čepičkou“? Patří k našim největším ptákům, dosahuje hmotnosti až 6 kg, stojící měří až 140 cm, rozpětí křídel se blíží dvěma a půl metru. Je až na vyjímky velice plachý, žije skrytě. K nám přilétá ze svého zimoviště koncem února a v průběhu března, v tomto období se začnou krajinou ozývat jeho typické hlasové projevy připomínající troubení. Tok jeřábů je úchvatné divadlo, námluvy připomínají tanec. Hnízdo staví na zemi, většinou na ostrůvku suché půdy uprostřed mokřin. Na snůšce dvou vajec se střídají obě pohlaví. Mláďata krátce po vylíhnutí hnízdo opouštějí, rodiče se však o ně ještě dlouho starají, celá rodina dokonce společně odlétá na zimoviště. Potravou jsou především semena a zelené části rostlin, v menší míře drobní bezobratlí živočichové, které sbírá na loukách a polích. Zimuje v západní Evropě (pravděpodobně i naši ptáci), v Maďarsku, na Blízkém východě a v severní a východní Africe. Od nás jeřábi patrně odlétají již během září.

Flóra: Přírodní rezervace zahrnuje několik nivních vlhkých luk s porosty keřových a stromových olší, vrb, bříz a klenů rostoucích jednotlivě i ve skupinách kolem tůní, teréních zlomů, na mezích a břehových hranách zazemněných slepých ramen. Výrazným prvkem je zachovalý porost horské olšiny lemující tok Divoké Orlice. Z floristického hlediska se jedná o území velice bohaté výskytem pestré škály vzácných druhů rostlin vázaných na vlhké až rašelinné louky horských poloh. Mezi nejvýznamnější patří vemeník zelenavý, škarda měkká čertkusolistá, kozlík dvoudomý, řebříček bertrám a starček potoční. Dalšími charakteristickými horskými druhy jsou omněj pestrý, kýchavice bílá Lobelova, mléčivec alpský, udatna lesní či karpatský migrant kamzičník rakouský.

Fauna: V tůních na Neratovských loukách je možné běžně potkat celou řadu obojživelníků: čolka horského a obecného, skokana hnědého a vzácně skokana ostronosého. V toku Divoké Orlice tvořícího hranici rezervace se vyskytuje střevle potoční a vranka obecná, v břehových náplavách pak mihule potoční. Střevle potoční se dočasně objevuje i v přeplavovaných tůních, kanálech a slepých ramenech. Z ptáků lze pravidelně pozorovat čápa černého, hýla rudého a jestřába lesního. V lokalitě je zjištěn sporadický výskyt bobra evropského a vydry říční. Podmáčené luční porosty a tůně umožňují život značnému počtu bezobratlých živočichů, paří mezi mě např. šídlo modré, vážka ploská či šídelko ruměné.

Neživá příroda: Přírodní  rezervace Neratovské louky se nachází v nivě Divoké Orlice poblíž obce Neratov v O.h. Geologickým podložím jsou fluviální (říční) hlinitopísčité sedimenty, štěrky a písky na starohorních krystalických břidlicích (ortorulách).

Omezení: Pokud budete vstupovat na území přírodní rezervace Neratovské louky bud´te, prosím, pouze pozoravateli krás místní přírody. Nesbírejte a neodchytávejte zdejší rostliny a živočichy. Děkujeme.

Péče: Z  historických mapových podkladů vyplývá, že území přírodní rezervace bylo minimálně od počátku 19. století udržováno jako louky. Dokladem jsou i zbytky odvodňovacích příkopů v ploše rezervace. Od roku 1998 (vyhlášení přírodní rezervace) probíhají pravidelná managemetová opatření s cílem udržet a zlepšit přírodní stav území. Jedná se především o každoroční mozaikovitou seč cenných lučních porostů. Mozaikovitost, tj. ponechání cca 30 % nepokosených ploch, které se každý rok obměňují, zajišťuje přežívánání motýlů a dalších hmyzích druhů a úspěšnou reprodukci řady druhů rostlin. V podmáčené jižní části rezervace bylo vyhloubeno několik tůní, které přispěly k posílení populací obojživelníků a vodního hmyzu v lokalitě. Mimo to se zde vyvíjí rostlinná společenstva mělkých stojatých vod, čímž se zvýšila diverzita území.