Mionší

Rostliny: Květnaté buciny podsvazu Eu-Fagenion s asocia­cí, Dentario glandulosae-Fa- getum, maloplošně suťové a rok- linové lesy svazu Tilio-Acerion (asociace Lunario-Aceretum). Hlavními porostotvornými dfie- vinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abi­es alba). Hojný je též javor klen (Acerpseudoplatanus), mnoh­de s typicky utvářenou šupinovi­tou borkou. V nejvyšších polo­hách rezervace kolem vrcholu Úplaz (950 m n. m.) je přiroze­nou součástí porostu smrk ztepilý (Picea abies). Na vlhcích mís­tech roste jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ojediněle javor mléč (Acer platanoides), jilm horský (Ulmus glabra) a třešeň ptačí (Cerasus avium). V keřovém patfie můžeme najít lýkovec je­dovatý (Daphne mezereum), bez cervený (Sambucus racemo- sa), zimolez černý (Lonicera nigra), rybíz alpínský (Ribes alpinum) a srstku angrešt (Ri­bes uva-crispa).bylinném krytu najdeme ze vzácn ějších druh ů p fiedevším prvky jedlobukových a suťo­vých lesů, k nimžpatfií kyčelni­ce devítilistá (Dentaria ennea- phyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zla- tohlávek (Lilium martagon), udatna lesní (Aruncus vulgaris), žindava evropská (Sanicula eu­ropaea), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), samorost- lík klasnatý (Actaea spicata). Typickými karpatskými prvky jsou šalvěj lepkavá (Salvia gluti­nosa), kyčelnice zláznatá (Den­taria glandulosa) a krtičník zláznatý (Scrophularia scopo- lii). Na horských loukách (pola- nách) rostou zvláště chráněné druhy, napfi. mečík stfiechovitý (Gladiolus imbricatus), prst- natec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), p. bezový (D. sambucina), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), pěti- prstka zezulník (Gymnadenia conopsea) a vratička měsíční (Botrychium lunaria). Nápad­ným druhem je pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum).NPR Mionší je bohatou myko- logickou lokalitou, jednou z nej­významnějších v CR. Pro růst hub je nenahraditelná druhová a prostorová diverzifikace eko­systémů. Na jednotlivé druhy dfievin jsou v urcitém vývojovém stupni (zivé, prosychající, suché, padlé kmeny, tlející kmeny) vá- zdny specifické druhy dřevo kaz- ných hub, které jsou nejcennější složkou mykoflóry. Mionší je ty­povou lokalitou vzácných cho- rošovitých hub ohňovce Pouza- rova (Phellinus pouzarii) — chráněný druh — a outkovky bes­kydské (Antrodiella beschidica). Z dalších chráněných druhů ta­dy rostou bolinka černohnědá (Camarops tubulina) a moz- kovka rosolovitá (Ascotremella faginea), k velmi vzácným dru­hům vyžadujícím přirozené až pralesovité lokality patří pení- zečka liláková (Baeospora my- riadophylla), šupino vka ježatá (Pholiota squarrosoides), hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens), štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii), kalichovka smrko­vá (Omphalina grossula) a ko- rálovec jedlový (Hericium fla- gellum). 

Živočichové: Fauna je tvořena především horskými druhy. Na určité druhy hub jsou vázánymnohdy velmi vzácné druhy hmyzu — např. drabéík Phyl- lodrepoidea crenata na korá- lovci jedlovém. Někteří motýli, např. vzácný druh mola Scardia boletella, se vyvíjejí v trouchni­vém dřevě buku a na nich ros­toucích troudnatcích kopytovi- tých. V CR je tento mol znám pouze z Mionší a Novohradských hor. Z dalších vzácných druhu molu s obdobným vývojem zijí v rezervaci Archinemapogon yildizae, Triaxomera parasitel- la, Nemapogon nigralbellus, Nemapogon clematellus. Jiný­mi významnými druhy motýlu zijícími v Mionši jsou hřbet o - zubec Drymonia obliterata, bourovec Cosmotriche lobuli- na, pídalky Venusia cambrica, Fagivorina arenaria, můry Cu- cullia prenanthis, Apamea rub- rirena atd. Z brouku to jsou například střevlíci Carabus irre­gularis, C. variolosus, vázaný na prameniště, C. obsoletus, C. coriaceus, C. intricatus a ro- háéek Ceruchus chrysomeli- nus atd.Velmi zajímavou skupinou jsou na Mionšíplzi. Např. vřetenat­ka hrubá (Vestia gulo), typický karpatský druh, zde dosahuje západní hranice rozšíře n í. Vzácný je předozábrý plz jeh- lovka malinká (Acicula par- celineata). V rezervaci bylo na­lezeno také osm karpatských endemitů ve společenstvu druhů typických pro horské lesy Západ­ních Karpat. V rámci dosavad­ních zoologických průzkumů byl v NPR a jejím širším okolí zjištěn trvalý nebo přechodný výskyt 110 druhů obratlovců (pět druhů obojživelníků, čtyři druhy plazů, 73 druhy ptáků, 28 druhů savců).Z obojživelníků je nejtypičtějším druhem mlok skvrnitý (Sala­mandra salamandra). Vlesních tůňkách lze v době rozmnožo­vání spatřit čolka horského (Triturus alpestris) a skokana hnědého (Rana temporaria). Vhodné podmínky tu mají pla­zi, včetně vzácné zmije obecné (Vipera berus). Na pralesovitý porost je vázáno mnoho druhů ptáků — ze šplhavců především datlík tfiíprstý (Picoides tridac- tylus) a strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), pro­středí vyhovuje i dalším dru­hům šplhavců, např. datlovi černému (Dryocopus martius) a žluně šedé (Picus canus). Ra­ritou v Ceské republice je hníz­dění puštíka bělavého (Strix ura- lensis), dalšími vzácnými druhy jsou sýc rousný (Aegolius fune- reus) a kulíšek nejmenší (Glau- cidium passerinum). Žijí tu ta­ké čáp černý (Ciconia nigra), holub doupňák (Columba ), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), včelojed lesní (Pernis apivorus), krkavec velký (Cor- vus corax), kos horský (Turdus torquatus), lejsek malý (Fice- dula parva), lejsek sedý (Musci- capa striata), lejsek bélokrký (Ficedula albicollis) a lejsek čer- nohlavý (Ficedula hypoleuca). Do padesátých let se zde vyskyto­val i tetřev hlusec (Tetrao uro- galus).Vedle mnoha béžných druhů memích savců je zajímavá pří­tomnost rejska horského (Sorex alpinus), který je uvádén jako glaciální relikt. Díky zacho- valosti prostředí, rozloze, klidu a návaznosti na slovenská po­hoří je NPR Miomí přitažlivépro velké selmy — rysa ostrovi- da (Lynx lynx), medvéda hné- dého (Ursus arctos) a vlka Ca- nis lupus. 

Neživá příroda: Rozsáhlejší se­verní cást území je budována vlastními godulskými vrstvami, menší jižní cást vrstvami isteb- ňanskými. Na všechny strany spadající prudké svahy jsou in­tenzivně fluviálně modelovány, pfiedevším východní svah je roz­brázděn zdrojnicemi a levo- strannými pfiítoky potoka Mion- ší. Podmácené plochy jsou pravděpodobně pozůstatky sesu-vu. Na několika místech jsou patrná oderodovaná cela vrstev. Ve vyšších polohách svahu se na­cházejí kamenité sutě, níze pak svah o v i ny. Pfievládaj í kambi- země se skeletem, v prameniš­tích oglejené.