Flóra:
Přírodní rezervace Hořečky je tvořena malou loukou obklopenou smrko-bukovými lesy. Společenstvo přechází od horského smilkového trávníku k poněkud vlhčí horské trojštětové louce. Díky zdařilému hospodaření si obě společenstva udržela výjimečně pestré druhové složení. Největší vzácností je zde český endemit, kriticky ohrožený hořeček mnohotvarý český, v sušší části louky rostou i orchideje pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý i zelenavý, prstnatec Fuchsův či bradáček vejčitý. Na vlhčích částech louky roste prstnatec májový, škarda měkká čerkusolistá, upolín nejvyšší, bledule jarní a prskyřník platanolistý. Početná je zde i vonná miříkovitá bylina koprníček bezobalný, který zde dosahuje západní hranice rozšíření v Sudetech a nejsevernější hranice celosvětového rozšíření. Rezervace chrání i velmi bohaté a vzácné společenstvo lučních hub (rody voskovka, kyjanka, kyjovečka).
Fauna:
Na louce se můžete setkat se slunící se zmijí obecnou či ještěrkou živorodou. Nad hlavou se často ozve svým „rro rro“ krkavec obecný, zalétá sem ořešník kropenatý. Tmavočerveně kvetoucí krvavce toteny ve vlhké části louky jsou živnou rostlinou motýla se zajímavým vývojem, modráska očkovaného. Entomologové zde určili také 16 druhů brouků a 26 druhů koutulovitých (ze skupiny dvoukřídlého hmyzu).
Neživá příroda:
Podložím rezervace jsou přeměněné horniny prvohorního až starohorního stáří, převážně svory. Na nich se vyvinuly nepříliš bohaté a kyselé půdy – podzoly a kryptopodzoly. Tato neúrodnost má kromě obhospodařování a klimatu významný vliv na rostlinné společenstvo louky, umožňuje tu růst vzácných, konkurenčně slabších druhů.
Omezení:
Vstup do přírodní rezervace není mimo případně oplocené nebo vyznačené plochy omezen z hlediska ochrany přírody. Jde ovšem o louku v soukromém vlastnictví, na kterou není volný vstup bez souhlasu vlastníka.
Péče:
Zcela bez vlivu člověka by toto území bylo patrně porostlé bučinami (ty jsou zde tzv. potenciální vegetací). Nejpozději na začátku 19. stol. už zde ale byla obhospodařovaná louka. Na části louky s významnou populací hořečku mnohotvarého českého je vzhledem k jeho hodnotě péče uzpůsobena zejména jemu. Na části louky, na které není hlavní výskyt hořečku je pak pečováno i s přihlédnutím k dalším vzácným druhům. Od roku 2001 je proto kosení prováděno ručně ve dvou etapách – v první polovině června je pokosena plocha s výskytem hořečků (dříve, než by mohlo dojít k jejich poškození), koncem července se kosí zbylá část rezervace. Po odtání sněhu je z plochy výskytu hořečků vyhrabávána stařina a po jejich odkvětu na podzim je narušen drn.
