Flóra:
V rezervaci se setkáme s typickými druhově chudými acidofilními bučinami, představujícími primární vegetaci na minerálně chudých horninách. Na vlhčích místech (v dolních částech suťových polí, na úpatí skal apod.) se setkáme i s diagnostickými druhy květnatých bučin. Na severozápadních a západních svazích jsou zajímavé suťové partie s lípou, jilmem, habrem a klenem.Ze zajímavých druhů lze na Malém Blaníku spatřit samorostlík klasnatý (Actaea spicata), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), věsenku nachovou (Prenanthes purpurea) nebo pšeníčko rozkladité (Millium effusum).
Fauna:
Byl zde zaznamenán výskyt plže zemouna skalního (Aegopis verticillus), vzácného dřepčíka Phyllotreta austriaca a nosatců Rhinomias forticornis a Ceutorhynchus picitarsis. Fauna obratlovců je obdobná jako na Velkém Blaníku, z ptáků zde také hnízdí např.holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), výr velký (Bubo bubo), kalous ušatý (Asio otus), lejsek šedý (Muscicapa striata), lejsek malý (Ficedula parva), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) a krátkoprstý (Certhia brachydactyla).
Neživá příroda:
Podkladem jsou muskovitickobiotitické ortoruly. Povrch je balvanitý, s "rostlými" výchozy, vytváří rankerové půdy, jen místy se objevuje menší vrstva půdy. Vrcholové skaly mají často zřetelnou deskovitou odlučnost.
Omezení:
Pohybujte se, prosím, jen po značených stezkách, domov tu má řada vzácných živočichů. Vjezd na kole a jiných dopravních prostředcích není dovolen.
Péče:
Bukové porosty jsou nyní 160 a více let staré. Na rankerových půdách je velice obtížná přirozená obnova. Nepočetné ostrůvky zmlazení buku byly uchovány díky oplocení proti zvěři. Prstenec současných smrkových monokultur na úpatí Blaníku vznikl ve 20. letech minulého století po kalamitě. Postupně je rozpracováván k přirozené obnově s cílovým stavem skladby dřevin blízkým přirozenému druhovému složení.Malý Blaník je turisticky atraktivní, prochází tudy značená turistická trasa. V jádru přírodní rezervace se nachází mohutná zřícenina poutního barokního kostela sv. Máří Magdaleny z 18. století, z jejíhož středu vyrůstá památný smrk ztepilý zvaný Velký mnich.
