Flóra:
Luční podrost má v současnosti charakter několikrát ročně koseného trávníku. V tomto méně druhově bohatém společenstvu s mechovým patrem lze zaznamenat druhy mezofilních ovsíkových luk. K těmto druhům mimo jiné patří sveřep měkký (Bromus hordeaceus), srha laločnatá (Dactylis glomerata), mrkev obecná (Daucus carota), kostřava červená (Festuca rubra s. lat.), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare s. lat.), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), jetel pochybný (Trifolium dubium) a jetel luční (Trifolium pratense). Dále se zde vyskytují druhy poháňkových pastvin jako jsou kontryhel (Alechemilla spp.), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), kmín kořenný (Carum carvi), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), máchelka podzimní (Leontodon autumnalis), jitrocel větší (Plantago major), mochna husí (Potentilla anserina), černohlávek obecný (Prunella vulgaris), pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia) a jetel plazivý (Trifolium repens). Přítomné jsou rostliny hájové květeny jako netýkavka malokvětá (Impariens parviflora), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), tořice japonská (Torilis japonica).
Fauna:
Vzhledem k charakteru chráněného území – sad - se zde vyskytují především běžné ptačí druhy, např. sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora lužní (Parus montanus), brhlík lesní (Sitta europaea), straka obecná (Picca pica), strakapoud velký (Dendrocopos major), kos černý (Turdus merula), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), budníček menší (Phylloscopus collybita). Z motýlů je zde možné spatřit např. běláska zelného (Pieris brassicae), běláska řepového (Pieris rapae), babočku paví oko (Nymphalis io) nebo okáče zedního (Lasiommata megera). Z hlodavců zde byl zjištěn výskyt bělozubky šedé (Crocidura sualveolens).
Neživá příroda:
Geologické podloží tvoří kyselé horniny železnohorského plutonu, zejména granodiorit až tonalit paleozoického stáří. Půdním typem je převážně kambizem modální. Jedná se o hlinitopísčitou středně hlubokou až hlubokou půdu s humusovým horizontem mocnosti 10 cm (v horní části sadu) až 30 cm (spodní část sadu). Při dolním okraji sledované plochy dochází k periodickému převlhčení srážkovou vodou a projevům oglejení B horizontu.
Omezení:
Vstup návštěvníků do plochy přírodní památky není omezen, je veřejnosti volně přístupná. Sběr plodů – kaštanů každoročně organizuje město Nasavrky, jako vlastník sadu. Kaštany pravidelně sbírá místní základní škola. V době hlavní sklizně pak bývá pro veřejnost sběr plodů zakázán. Kaštanka slouží jako odpočinkové parkové místo s lavičkami. Na severozápadní straně se nachází dětské volejbalové hřiště a dále dětské skluzavky a prolézačky. Podél sadu vede naučná Kelstská stezka Železnými horami a Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky.
Péče:
V roce 1997 zde bylo u kaštanovníků jedlých (Castanea sativa) zjištěno onemocnění, které se označuje jako inkoustová choroba, způsobují ji houby Phytophthora cambivora (Petri) Buism. a Phytophthora cinnamomi Rands. Napadení kaštanovníku inkoustovou chorobou bylo potvrzeno také laboratorně ze vzorků dřeva nemocných větví a kořenů napadených stromů. Každoročně jsou v Kaštance prováděny zdravotní průzkumy kaštanovníku jedlého a dle jejich zdravotního stavu jsou navrhovány a prováděny potřebné zákroky. Jedná se především o zdravotní řez a v případě nutnosti také o kácení odumírajících stromů a odvozu hmoty mimo plochu přírodní památky. Dále jsou pravidelně 2 x ročně aplikovány léčebné přípravky – jedná se o biologické fungicidní přípravky a kyselinu boritou. Postupně jsou do území přírodní památky dosazovány nové výpěstky, které odsud pocházejí.
