Flóra:
Na Landeku původně převládaly dubové bučiny s javory kleny a mléči, habry, lípami a vtroušeně i jedlemi, jasany a dalšími dřevinami. Jejich až pralesovité zbytky stále ještě můžeme nalézt především na strmých svazích. Někteří jedinci buků lesních a dubů letních dosahují majestátních rozměrů. Bohužel poměrně hojné jsou porosty druhotného lesa s trnovníkem akátem, dubem červeným, borovicí lesní a břízou. Na stavu lesních porostů se projevil vliv rozsáhlé hornické činnosti, imisí i druhově nevhodného zalesňování v minulosti. Podél břehu Odry se šíří expanzní křídlatky. Jediným chráněným druhem květeny je lilie zlatohlávek. Její zdobné květy můžeme pozorovat v létě na několika místech.
Fauna:
Z hmyzu byli na Landeku nalezeni například vzácní drabčíci, lesák rumělkový a někteří nosatci. Kamenitá, svažitá jižní strana Landeku je významným zimovištěm nejen pro ropuchy obecné, která se zde vyskytuje v počtu okolo tisíce jedinců, ale také skokanů štíhlých a hnědých a čolků velkých a obecných. Tito obojživelníci se rozmnožují ve slepém rameni řeky Odry. Nápadní zástupci živočišné říše jsou ptáci. Místy zachovalé lesní porosty nabízí vhodné podmínky pro život rozmanitých ptačích druhů – hnízdí zde například lejsek bělokrký, strakapoud prostřední, datel černý, žluva hajní a k vidění jsou zde i oba druhy žlun – šedá a zelená a mnozí další. V lese nacházejí vhodné podmínky netopýři.
Neživá příroda:
Hřbet Landeku tvoří kra svrchnokarbonských (prvohorních) hornin. Jeho povrch je pak pokryt různorodými třetihorními a kvartérními sedimenty. Významně se na utváření tvářnosti území podílel hornickou činností člověk, neboť těžba černého uhlí zde začala již koncem 18. století. Mnohde se projevuje propadání povrchu nad starými důlními díly, místy jsou patrná ústí štol.Na úpatí Landeku při levém břehu Odry si můžeme procházkou po stezce z Landek parku do Koblova prohlédnout skalní defilé s výchozy uhelných slojí v délce více než 2 km. U východní brány do Landek parku je udržován skalní odkryv bez dřevinné vegetace jako názorná ukázka zvrásnění karbonských sedimetů s výchozy slojí. Skalní defilé je tvořeno spodní částí ostravského souvrství, konkrétně petřkovickými a hrušovskými vrstvami. Sled vrstev sedimentů se stále opakuje – můžeme pozorovat různě mocné polohy světlých pískovců, prachovců, kořenových půd a uhelných slojí. Nad nimi pak bývají polohy jílovců. Na kontaktu petřkovických a hrušovských vrstev je vyvinuta poloha tzv. hlavního ostravského brousku – ten je, na rozdíl od ostatních usazených hornin, vulkanického původu a dokládá sopečnou aktivitu v karbonu. Cestou si můžeme všímat i nápadných změn ve zvrásnění – mění se sklon vrstev, někde jsou uloženy téměř svisle, jinde je jejich průběh horizontální.Prostředí, ve kterém se horniny usazovaly, dobře charakterizují zkameněliny – ze živočichů jsou nejčastějí k nalezení schránky mlžů. Ve výchozech i sutích lze najit četné fosilizované zbytky plavuní, rostlin přesličkovitých a kapraďosemenných.
Péče:
Předmětem ochrany jsou na Landeku geologické výchozy a odkryvy. Z menší části skalního defilé je opakovaně odstraňována náletová dřevinná vegetace, aby zůstalo odkryto jako názorná ukázka zvrásněných hornin s výchozy slojí. Najdeme zde i tabuli s bližšími informacemi.Dalším významným důvodem ochrany území jsou lesní porosty. Některé z nich jsou proto ponechávány bez zásahu samovolnému vývoji jako ukázka stále se měnícího lesa uprostřed průmyslové aglomerace Ostravska. Probíhá rovněž postupná, nenásilná přeměna lesních porostů na les s přirozenou a přírodě blízkou skladbou dřevin.
