Praděd

Flóra: Z pohledu floristiky je zásadní výskyt endemických druhů a poddruhů rostlin. Jedná se v první řadě o endemity Hrubého Jeseníku – lipnici jesenickou (Poa riphaea) a zvonek jesenický (Campanula gelida) na Petrových kamenech, jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) a hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) ve Velké kotlině a pupavu Biebersteinovu sudetskou (Carlina biebersteinii subsp. sudetica) v Malé kotlině. Další významné druhy jsou endemity sudetských pohoří – např. zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) na Tabulových kamenech a ve Velké kotlině a jestřábník zlatoblizný (Hieracium chrysostyloides) v okolí vrcholu Pradědu a Petrových kamenů.V NPR Praděd se dále vyskytuje celá řada druhů rostlin, které v současné době na území ČR rostou pouze v Hrubém Jeseníku, např. psineček alpský (Agrostis alpina), škarda sibiřská (Crepis sibirica), hořec tečkovaný (Gentiana punctata), devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), jestřábník Englerův (Hieracium engleri), jestřábník moravský (Hieracium moravicum), jestřábník slezský (Hieracium silesiacum), jestřábník huňatý (Hieracium villosum), lipnice alpská (Poa alpina), vrba šípovitá (Salix hastata subsp. vegeta), mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) a rovněž řada druhů, které se vedle Jeseníků v ČR vyskytují jen na několika málo dalších lokalitách, především v Krkonoších, např. huseník sudetský (Arabis sudetica), lepnice alpská (Bartsia alpina), prorostlík dlouholistý fialový (Bupleurum longifolium subsp. vapincense), řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), ostřice nejtmavší (Carex aterrima), ostřice tmavá (Carex atrata), ostřice pochvatá (Carex vaginata), škarda měkká pravá (Crepis mollis subsp. mollis), hvozdík pyšný alpinský (Dianthus superbus subsp. alpestris), jestřábník alpský (Hieracium alpinum), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), vrba bylinná (Salix herbacea), vrba laponská (Salix lapponum subsp. lapponum), hlaváč lesklý pravý (Scabiosa lucida subsp. lucida) nebo na Králickém Sněžníku, např. zvonek vousatý (Campanula barbata), rožec prameništní (Cerastium fontanum), ovsíř dvouřízný (Helictochloa planiculmis), šabřina tatarská (Conioselinum tataricum), případně jen v Jeseníkách a v obou výše uvedených pohořích, např. sasanka narcisokvětá (Anemonastrum narcissiflorum), řeřišnice hořká Opizova (Cardamine amara subsp. opicii), ostřice Bigelowova (Carex bigelowii subsp. dacica), jestřábník omanovitý (Hieracium inuloides), jestřábník věsenkovitý (Hieracium prenanthoides), kokrhel sličný (Rhinanthus riphaeus), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides).Velká kotlina představuje botanickou lokalitu středoevropského významu s více než 370 druhy vyšších rostlin, což řadí tuto lokalitu na přední místo v druhové rozmanitosti v České republice. V minulosti bylo z prostoru Velké kotliny udáváno dokonce přes 650 druhů a poddruhů vyšších rostlin, v řadě případů šlo ale o omyl při determinaci, o krátkodobé výskyty druhů z nižších poloh, některé druhy se nepodařilo v poslední době znovu ověřit, nebo skutečně vymizely. Vedle druhů alpínských a subalpínských tu rostou i druhy submontánní a kolinní, sciofilní i heliofilní, acidofilní i kalcifilní. Unikátní diverzita druhů je závislá na diverzitě biotopů, dlouhodobém kontinuálním postglaciálním vývoji a stálém působení mimořádných ekologických faktorů, jakými jsou zejména geologické podloží, vodní eroze, vzdušné proudění, tzv. anemo–orografický systém projevující se ukládáním velkého množství sněhu v závětří, což vede ke sjíždění lavin a posouvání sněhových mas. Rozhodující význam pro druhové bohatství Velké kotliny měla i vývojová absence borovice kleče v celém subalpínském stupni Hrubého Jeseníku.

Fauna: Za zmínku stojí v prvé řadě endemické poddruhy motýlů okáč menší sudetský (Erebia sudetica subsp. sudetica) a okáč horský slezský (Erebia epiphron subsp. silesiana). Další dva druhy motýlů, resp. jejich poddruhy, jsou pravděpodobnými endemity (obaleč Sparganothis rubicundana a vakonoš Epichnopterix sieboldii) (Černá, 2011). V NPR Praděd se vyskytuje několik druhů brouků, kteří zde mají jedinou lokalitu v rámci ČR. Nejvýznamnější z nich je zřejmě tesařík čtyřpásý (Cornumutila quadrivittata), který má nejbližší další lokalitu v Tatrách na Slovensku nebo hnojník Neagolius bilimeckii, jehož poddruh N. b. bernhaueri je jesenickým endemitem vázaným pouze na několik mikrolokalit v rámci CHKO Jeseníky. Z ostatních bezobratlých je to např. vážka lesklice horská (Somatochlora alpestris), která má v Hrubém Jeseníku nejhojnější výskyt v rámci ČR, a třeba saranče horská (Miramella alpina), pro niž je NPR Praděd jedinou významnou lokalitou v ČR.Ze zvláště chráněných druhů bezobratlých se kromě okáče menšího na území NPR objevuje také ojediněle jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), pravidelný výskyt zde má evropsky chráněný střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), dále střevlík polní (Carabus arcensis), majka fialová (Meloe violaceus), bělopásek dvouřadý (Limeninis camilla), hojnější výskyt mají mravenci rodu Formica a čmeláci rodu Bombus.V NPR se vyskytují i další druhy, které jsou velmi vzácné, ale které nejsou uvedeny v Červeném seznamu ani se na ně nevztahuje zákonná ochrana (přehled druhů Červeného seznamu a zákonem chráněných druhů je uveden v příloze T5). Příkladem může být plachetnatka horská (Hilaira tatrica), která je vedena v Červeném seznamu IUCN v kategorii kriticky ohrožená (Majkus, 2004). Také několik druhů brouků a motýlů neuvedených v seznamech ohrožení stojí za zmínku, protože mají v NPR svoji jedinou lokalitu v rámci ČR a to např. drabčík Gabrius tyrolensis, někteří drabčíci rodu Atheta nebo travařík Catoptria petrificella.Přehled ohrožených a vzácných bezobratlých živočichů nikdy nebude úplný a vyčerpávající, neboť o mnohých neexistuje dostatek informací. Navíc stále dochází k objevování nových druhů. Při výzkumu půdní fauny v letech 1993–1995 bylo ve Velké kotlině nalezeno 233 druhů krytenek (Testacea), z toho 38 nových druhů pro faunu ČR a 2 nové druhy pro vědu. Dále např. 113 druhů pancířníků (Oribatida), z nichž bylo 9 nových druhů pro ČR nebo 87 druhů chvostoskoků (Collembola), z toho 1 nový rod pro vědu (Jesenikia filiformis). V roce 2005 prof. Rusek zjistil na sjezdovkách v NPR Praděd 57 druhů chvostoskoků, včetně 5 nových druhů pro vědu (Rusek et al., 2005). Počet druhů bezobratlých v NPR Praděd není pouze zvyšován nově nalezenými druhy, ale je také snižován vymíráním. Při porovnání zpráv entomologů z konce 19. stol. se současností, je dnes znatelně viditelná absence mnoha druhů. Vymírání je způsobeno hlavně změnou způsobu hospodaření a zarůstáním ploch bezlesí především borovicí klečí.Další dobře prozkoumanou skupinou živočichů v NPR Praděd jsou ptáci. K nejvzácnějším zde pozorovaným druhům, které zde ale nemají aktuálně prokázané hnízdění, patří např. kulík hnědý (Charadrius morinellus), slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), pěvuška podhorní (Prunella collaris). První prokázané hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v Jeseníkách (2001) po mnohaletém přerušení způsobeném plošnou aplikací pesticidů bylo právě na území NPR Praděd. V současné době se tento kriticky ohrožený dravec pravidelně zdržuje na dvou lokalitách v NPR a třech dalších lokalitách v bezprostřední blízkosti NPR Praděd. Dalším zajímavým druhem vedle sokola, u kterého je zaznamenán nárůst populace v posledních 5 letech, je datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Opakovaným monitoringem (2012–2014) všech zpívajících samcům lindušky horské (Anthus spinoletta) v NPR Praděd byla potvrzena stagnace stavu její populace (15–20 párů). Tyto počty lindušky horské jsou ve srovnání s historickými údaji na nejnižších číslech. Dalšími charakteristickými ptačími druhy pro tuto oblast jsou např. kos horský (Turdus torquatus), linduška luční (Anthus pratensis), čečetka tmavá (Carduelis cabaret) či křivka obecná (Loxia curvirostra).Z obojživelníků byli zjištěni čolek horský (Mesotriton alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus).Ze zvláště chráněných druhů drobných savců se v NPR vyskytuje myšivka horská (Sicista betulina), která je pozůstatkem glaciální fauny, dále rejsek horský (Sorex alpinus), plšík lískový (Muscardinus avallanarius), plch lesní (Dryomys nitedula) a byl zaznamenán také plch velký (Glis glis). O letounech (Chiroptera) jsou v NPR zatím jen neucelné informace. Byl zde zaznamenán netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus), tato skupina si zaslouží ještě důsledný průzkum. Mezi zvláště chráněné druhy patří i veverka obecná (Sciurus vulgaris), jejíž výskyt může být značně kolísavý v souvislosti s potravní nabídkou, a to především v závislosti na semenných rocích lesních dřevin.Z velkých obratlovců je nejznámější kamzík horský (Rupicapra rupicapra), který v Jeseníkách představuje nepůvodní druh (byl zde introdukován v roce 1913, víc viz v kap. 2.2 e) myslivost). Z dalších druhů se běžně vyskytují jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus). Hlavním predátorem, který se pravidelně zdržuje především v klidových partiích, je rys ostrovid (Lynx lynx).

Neživá příroda: Na budování geologického podloží se podílejí krystalické horniny desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, kvarcity, fylity) s vzácně se vyskytujícími polohami hornin bazických (vápnité fylitické břidlice ve Velká kotlině). Nejrozšířenějším půdním typem je podzol modální, který je rozšířen téměř na 70 % území. Zajímavostí je reliktní tundrová půda s mikroartropodovým moderem na Vysoké holi. Humusová vrstva je zde tvořena výhradně drobnými exkrementy chvostoskoků a vývoj 10 cm vrstvy humusu může trvat minimálně několik desítek tisíc let (Rusek, 2005).