jeřábek lesní

Ekologie a biologie: Lesní kurovitý pták, nejmenší z tetřevovitých. Tělo je zbarveno rezavě hnědě s tmavším a světlejším skvrněním. Samci mají na hrdle černou, samice bělavou skvrnu.
Vyhledává starší jehličnaté, listnaté a nejčastěji smíšené lesní porosty ve středních a vyšších polohách. Důležitou podmínkou je bohaté keřové patro, tvořené např. lískou nebo olší, jejichž semena jsou důležitou složkou jeho potravy.

Celkové rozšíření: Od 60. let 20. století došlo v celé Evropě, kromě Ruska k rapidnímu poklesu početnosti a posunu západních hranic areálu víc na východ. V současnosti je hlavním územím s výskytem tohoto stálého ptáka Skandinávie, Rusko a Pobaltí. Druhou oblastí jsou hory a přilehlá území střední a východní Evropy. Téměř souvisle je osídlen Karpatský oblouk, na sever výskyt zasahuje hluboko do Polska, na jihu se jeřábek vyskytuje i v bulharských a dinárských pohořích. Alpy a hory v Německu, Švýcarsku a Francii hostí další, poměrně početné populace tohoto druhu.
Příčin ohrožení jeřábka je patrně více, mezi hlavní patří moderní způsoby využívání lesa a v minulosti i nadměrný lov.

Rozšíření v ČR: Ačkoli byl dříve u nás patrně více rozšířen, v současnosti úbytek není zjišťován a jeho stavy se zdají být stabilní. Hlavní oblasti s poměrně hojným výskytem jsou tři. Horské polohy v jihozápadních Čechách zahrnují Novohradské hory, Blanský les a Šumavu. Druhou oblastí jsou Jeseníky, třetí pak představují Beskydy a širší okolí.
Díky skrytému způsobu života jsou jeřábci ojediněle zjišťováni i na jiných místech, kde lze předpokládat výskyt trvalejšího charakteru. Jsou to např. Krkonoše, Jihlavsko nebo Plzeňsko. Jeho početnost v České republice je pro 90. léta 20. století odhadována na 800 až 1600 párů.

Ohrožení: Druh je ohrožován úbytkem vhodných stanovišť.

Péče o druh: Podpora šetrného lesnického hospodaření v místech výskytu jeřábka.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková