hlavačka poloměsíčitá

Ekologie a biologie: Hlavačka poloměsíčitá je drobná sladkovodní ryba dorůstající nejvýše asi 9 cm a dožívá se maximálně 5 let. Obývá jezera, toky, kanály i ústí řek, nejčastěji pomalu tekoucí nebo stojaté vody s hustou vegetací či hrubým kamenitým substrátem, a bývá hojná zejména ve slepých ramenech. Pohlavně dospívá už v prvním až druhém roce života při délce kolem 2,3–2,4 cm a tře se opakovaně během sezóny, od dubna až do srpna, jikry klade do dutin a tam je hlídá samec. Plodnost samic dosahuje v původním areálu v Turecku 56–344 jiker, u nepůvodní populace v povodí Dunaje však 379–628 jiker. Je oportunním bentickým predátorem: v ČR tvoří hlavní složky potravy jepice, chrostíci, pakomáři, dvoukřídlí, zooplankton a měkkýši. Predace na jikrách původních druhů ryb nebyla potvrzena. Právě široká ekologická tolerance, časná dospělost, vícenásobné tření a pestrá potrava patří k rysům, které druhu usnadňují kolonizaci nových stanovišť.

Celkové rozšíření: Původní areál zahrnuje úmoří Černého moře, tedy i dolní Dunaj, Dněpr a Jižní Bug, a povodí Marice a Strymonu ve východní části egejského úmoří . Hlavačka patří k prvním druhům šířícím se ponto-kaspických hlaváčů proti proudu Dunaje: v rakouském úseku byla poprvé zaznamenána v roce 1963 u Hainburgu a v Bavorsku v roce 1985, na Slovensku byla do 90. let známa jen z Dunaje a poté pronikla do jeho přítoků. Po otevření vodní cesty Rýn–Mohan–Dunaj v roce 1992 se dostala do povodí Rýna, kde byla zjištěna roku 1999, v Nizozemsku roku 2002 a ve Francii roku 2007. Za invazní je považována také v Polsku, kde osídlila například Vislu. Mimo Evropu se dostala také do do Velkých jezer v Severní Americe počátkem 90. let s balastními vodami lodí a rozšířila se mj. do západní části jezera Erie; v Kanadě je vedena jako invazní druh.

Rozšíření v ČR: V České republice byla hlavačka poprvé zjištěna na jaře 1994, kdy bylo odloveno 11 jedinců v horní (Mušovské) novomlýnské nádrži v blízkosti rybářské základny MRS v obci Pasohlávky. Do července 1997 obsadila celou horní nádrž a pronikla i do dalších nádrží i po proudu Dyje a v roce 1998 se objevila také v Moravě nad soutokem s Dyjí. Souvislý výskyt je dnes udáván ve střední a dolní Dyji, dolní Moravě a jejich přítocích až k Dunaji, kde je hlavačka dominantní rybou příbřežních partií. Druh se v dolních úsecích Dyje a Moravy naturalizoval a jeho etablování podporuje nárůst sedimentace a antropogenní charakter břehů (kamený zához). V poslední době se hlavačka šíří i v Dyji, Svratce, Jevišovce a Jihlavě na novomlýnskými nádržemi. V posledních letech se objevila i v Dyji nad nádrží Vranov. Hlavačka poloměsíčitá je v ČR považována za nepůvodní druh.

Ohrožení: Druh není ohrožen: IUCN jej řadí do kategorie Least Concern, v České republice je druh vedený jako nehodnocený druh (NA).

Doporučení: Vzhledem k k šíření druhy je doporučeno dále druh nešířit při rybářských aktivitách a nevyužívat hlavačku jako nástražní rybku.

Riziko: V řece Dyji nebyla zjištěna predace na jikrách ani plůdku původních ryb, mladé a drobné původní druhy ryby však mohou být ovlivněny potravní konkurencí. Negativní dopad na původní ryby se v ČR zatím nepotvrdil. Hlavačka zvyšuje přenos motolice Bucephalus polymorphus v řece Moravě, a může tak zpětně zvyšovat infekci původních ryb, i když vývoj parazita v hlaváčích je méně úspěšný

Literatura:

• Adámek Z., Jurajda P., Prášek V., Sukop I. (2010): Seasonal diet pattern of non-native tubenose goby (Proterorhinus semilunaris) in a lowland reservoir (Mušov, Czech Republic). Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems 397: 02.
• Didenko A. et al. (2024): Population dynamics and feeding ecology of the western tubenose goby (Proterorhinus semilunaris) in the Stugna River, Dnieper River basin, Ukraine. Oceanological and Hydrobiological Studies 53(1).

Freyhof J., Bowler D., Broghammer T., Friedrichs-Manthey M., Heinze S., Wolter C. (2023): Rote Liste und Gesamtartenliste der sich im Süßwasser reproduzierenden Fische und Neunaugen (Pisces et Cyclostomata) Deutschlands. Naturschutz und Biologische Vielfalt 170(6): 63 s.

• Artensteckbrief

Froese R., Pauly D. (eds.): Proterorhinus semilunaris Heckel, 1837 – Western tubenose goby. FishBase. stránka druhu

• (přístup 8. 10. 2026)

IUCN: Proterorhinus semilunaris, kategorie Least Concern (IUCN 3.1); uvedeno podle Wikipedia: Western tubenose goby

• (přístup 8. 10. 2026)
• Janáč M., Roche K., Šlapanský L., Polačik M., Jurajda P. (2018): Long-term monitoring of native bullhead and invasive gobiids in the Danubian rip-rap zone. Hydrobiologia 807: 263–275.
• Janáč M., Šlapanský L., Kopeček L., Prudík B., Mrkvová M., Halačka K., Jurajda P. (2022): Fine-scale microhabitat niche separation allows coexistence of two invasive species. Hydrobiologia 849: 4407–4425.
• Jurajda P. (2018): Hlaváči v našich vodách. Živa 2018(5): 269.
• Kalous L., Musil J., Petrtýl M., Vajglová T., Romočuský Š., Bušta L. (2013): The danger in the anglers' bucket: qualitative and quantitative insight into bait fish market in Prague (Czech Republic). Acta Societatis Zoologicae Bohemicae 77: 27–35.
• Kocovsky P. M., Tallman J. A., Jude D. J., Murphy D. M., Brown J. E., Stepien C. A. (2011): Expansion of tubenose gobies Proterorhinus semilunaris into western Lake Erie and potential effects on native species. Biological Invasions 13: 2775–2784.
• Lusk S., Halačka K. (1995): The first finding of the tubenose goby, Proterorhinus marmoratus, in the Czech Republic. Folia Zoologica 44(1): 90–92.
• Manné S., Poulet N. (2008): First record of the western tubenose goby Proterorhinus semilunaris (Heckel, 1837) in France. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems 389: 03.
• Ondračková M., Hudcová I., Dávidová M., Adámek Z., Kašný M., Jurajda P. (2015): Non-native gobies facilitate the transmission of Bucephalus polymorphus (Trematoda). Parasites & Vectors 8: 382.
• Prášek V., Jurajda P. (2000): Šíření hlavačky mramorované (Proterorhinus marmoratus) v České republice. In: Biodiverzita ichtyofauny České republiky (3), Brno: ÚBO AV ČR. ISBN 80-238-5659-6.
• Prášek V., Jurajda P. (2005): Expansion of Proterorhinus marmoratus in the Morava River basin (Czech Republic, Danube R. watershed). Folia Zoologica 54(1–2): 189–192.
• Ramler D., Keckeis H. (2020): Effects of hydraulic engineering restoration measures on invasive gobies in a large river (Danube, Austria). Biological Invasions 22: 437–453.
• Saç G. (2019): Bio-ecological traits of western tubenose goby Proterorhinus semilunaris (Heckel, 1837): a key to understand its invasion success. Water 11(6): 1247.
• Slovák Švolíková K., Števove B., Križek P., Mosná P., Fedorčák J., Kováč V. (2021): Tubenose goby – a discreet invader from the past goes higher. Journal of Vertebrate Biology 70(4): 21042.
• Valová Z., Konečná M., Janáč M., Jurajda P. (2015): Population and reproductive characteristics of a non-native western tubenose goby (Proterorhinus semilunaris) population unaffected by gobiid competitors. Aquatic Invasions 10: 57–68.
• Všetičková L., Janáč M., Vašek M., Roche K., Jurajda P. (2014): Non-native western tubenose gobies Proterorhinus semilunaris show distinct site, sex and age-related differences in diet. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems 414: 10.
• Vašek, M., Všetičková, L., Roche, K., Jurajda, P. (2014): Diet of two invading gobiid species (Proterorhinus semilunaris and Neogobius melanostomus) during the breeding and hatching season: No field evidence of extensive predation on fish eggs and fry. Limnologica 46: 31–36.

Autor popisu: Milan Muška