Camptorhinus statua

Ekologie a biologie: Dospělci od dubna do července s maximem v květnu a červu. Imaga i larvy žijí na starých dubech (Quercus spp.). Dospělci mají noční aktivitu a jsou často pozorováni na starých stromech napadených tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo). Larvy žijí ve dřevě, které je napadeno dřevokaznými houbami. Biologie druhu není dostatečně známá.

Celkové rozšíření: Převážně jihoevropský druh zasahující do střední Evropy, severní Afriky a také do Íránu a Turecka.

Rozšíření v ČR: V ČR znám pouze z jižní Moravy. Několik nálezů z východního okraje CHKO Pálava a většina nálezů z Břeclavska (Lednicko-Valticko, Kančí Obora, Soutok).

Ohrožení: Tvrdé luhy jsou narušovány především změnou vodního režimu, zejména regulacemi vodních toků (omezení pravidelných záplav) a odvodňováním, které mění hladinu spodní vody. Následně dochází ke změně druhového spektra dřevin. Mezi další příčiny ohrožení patří vazba na staré a velmi staré duby, které se z krajiny postupně vytrácejí.

Péče o druh: Duby jsou v tvrdých luzích, často jako pozůstatek historického lesního hospodaření, kdy se v lesích páslo a hospodařilo se jako nízký a střední les. V dnešních vysokokmených lesích je dub nahrazován stinějšími dřevinami. Proto je důležité biotopy s výskytem druho prosvětlovat nebo zavést tradiční způsoby hospodaření. Pro obnovu biotopů jsou vhodné revitalizace říčních systémů nebo umělé povodňování. Prioritní není ochrana jedinců, ale biotopů.

Literatura: Bahr F. & Stüben P. E. 2002: Digital-Weevil-Determination for Curculionoidea of West Palearctic: Transalpina: Cryptorhynchinae. Snudebiller 3: 14–87.; Löbl I. & Smetana A. (eds.) 2013: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 8: Curculionoidea II. Leiden, Brill, 700 pp.
Strejček J. 1996: Coleoptera: Curculionoidea 1 (Anthribidae and Curculionidae). Pp. 577–599. In: Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds.): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, III. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia 94: 409–630.

Autor popisu: Filip Trnka