žahalka šestiskvrnná

Ekologie a biologie: Biotop: Teplá otevřená písčitá stanoviště s plochami sypkého písku bez vegetace. Náhradním biotopem bývají pískovny v oblastech původního výskytu. Potrava: dospělci se živí nektarem z kvetoucích rostlin. Larvy se vyvíjí jako parazitoidi ponrav brouků z čeledi Scarabeidae, zejména Anisoplia austriaca, Anomala vitis a Oxythyrea funesta. Vývoj: jednogenerační (červen–srpen). Samice vyhledává vhodné hostitelské larvy v písčitém substrátu, paralyzuje jejich tělo bodnutím žihadlem a naklade na ně vajíčko. Stenotopní xerotermofilní druh, proto je významným indikačním druhem volných a osluněných písků bez vegetace.

Celkové rozšíření: Mediteránní druh. Střední a jižní Evropa, Turecko a Střední východ. Na jihu hojný druh, ale ubývá v severní oblasti výskytu z důvodu úbytku vhodných trvalých biotopů.

Rozšíření v ČR: V ČR původně velmi hojně v teplých oblastech na otevřených biotopech na písčitém podkladu. V současné době jen jednotlivě v Polabí a na jižní Moravě. V několika krajích je druh považován za vyhynulý (Jihočeský kraj a Kraj Vysočina).

Ohrožení: Druh je ohrožen nedostatečnou péčí o stávající stanoviště, zarůstáním nebo zalesňováním volného písku a písčitých biotopů.

Péče o druh: Druh vyžaduje holý písčitý substrát, proto potřebuje silné disturbanční zásahy, které blokují růst veškeré vegetace a současně zajistit dostatečně velké nové a obnovované volné plochy písku. Optimální je zřejmě občasné shrnutí drnu buldozerem či jinou těžkou technikou (případně automobily, tanky, atp.) Lokálně může pomoci extenzivní pastva, jako prostředek udržování biotopu, ale není vhodný ve formě ohrad, kde dochází k hromadění výkalů, tedy k nežádoucí eutrofizaci prostředí.

Literatura: Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví., 524 pp., Academia, Praha.

Autor popisu: Jakub Straka