majka uralská

Meloe uralensis Pallas, 1777
Říše:
Animalia
Řád:
Coleoptera
Čeleď:
Meloidae
majka uralská
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Atlasy a areály rozšíření v ČR

Na okraj červeného seznamu brouků - majkovití. Živa 6/2005. Nakladatelství Academia, Praha
Stáhnout mapu

Grafy

Lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany

Ekologie a biologie: S dospělci se setkáme již brzy v březnu, hned jak je několik teplejších dní začínají čile pobíhat. Čerstve vylíhlé imaga nemají ještě naplněný zadeček, který se zvětší až potom, co se majky začnou krmit různými rostlinami. Majky, jak je známo, mají velice složitý vývojový cyklus, jsou parazité různých blanokřídlých. Po nakladení velkého množství vajíček se líhnou larvy, které se nazývají triungulini. Triungulini se snaží dostat na rostliny, kde čekají na hostile, kterého se chytí. Hostitel je odnáší do hnízda, kde se vyvíjejí a po prodělání několika instarů. Na jaře potom vylézají z hnízda ven. Triungulini, kteří se chytají hostitelů nepoznají jestli se jedná o včelu nebo třeba pavouka a proto je velká část larev odsouzena k zániku. Při ohrožení dospělec reaguje vypouštěním alkaloidu kantaridinu, ale který nepůsobí na hrabavé ptáky nebo netopýry
Celkové rozšíření: Střední Evropa až do střední Asie. Je vzácná v celém svěm areálu.
Rozšíření v ČR: V ČR patří majka uralská mezi nejvzácnější majky, vyskytující se pouze v nejbližsím okolí Pouzdřan a Pálavy. Nové údaje pochází také ze Znojemska a Hodonínska, ale jedná se o jednotlivé nálezy. Územím České republiky prochází severozápadní hranice rozšíření. Historicky se vyskytovala na více lokalitách na jižní Moravě.
Ohrožení: Ohrožení vlivem likvidace původních biotopů, zalesněním či samovolným šířením dřevin na úkor bezlesí. Negativní vliv má také intenzivní zemědělství a chemizace.
Autor popisu: Filip Trnka

Dvořák M. & Vrabec V. 2007 Coleoptera: Meloidae. Icones Insectorum Europae Centralis 6: 12 pp.