Ekologie a biologie:
Rak říční se přirozeně vyskytuje především v pomaleji tekoucích málo využívaných potocích a říčkách. V minulosti byl rovněž často chován pro velmi chutné maso a vysazován na náhradní lokality do rybníků, zatopených lomů, pískoven a dalších nádrží, kde často dobře přežívá a může se zde rozmnožovat. Optimální podmínky jsou ve vodách s pevným písčitokamenitým dnem a jílovitými břehy a s přirozeným břehovým porostem, kde mezi kořeny nacházejí raci vhodné úkryty. Plodnost raka říčního se pohybuje obecně v rozmezí 80 - 200 ks vajíček. Jedinci pohlavně dospívají ve 3. až 4. roce života. Raci se rozmnožují v podzimních měsících, kdy samci přetáčí samice na záda a ukládají mezi tři poslední páry hrudních nohou samic bílé trubičkovité spermatofory. Oplodněná samice klade vajíčka na spodní část zadečku a opatruje je až do jara následujícího roku, kdy svůj vývoj ukončují.
Celkové rozšíření:
V současné době je rak říční znám téměř z celé Evropy. Původním je v těchto státech: Albánie, Rakousko, Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Řecko, Itálie, Jugoslávie (Černá Hora), Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Holandsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko. Introdukován byl na území Anglie, Kypru, Španělska a Lichtenštejnska. Mimo Evropu pak také na africký kontinent do Maroka, kde se úspěšně aklimatizoval.
Rozšíření v ČR:
Rak říční je naším původním a nejhojnějším druhem raka. Přirozené rozšíření raka říčního na našem území je těžko zjistitelné vzhledem k jeho odchovům a umělému vysazování v minulosti. Zejména mezi světovými válkami (po předchozích epidemiích račího moru na přelomu 19. a 20. století) u nás zřejmě byli na řadě míst nahodile vysazeni importovaní raci říční. V souvislosti s postupujícím znečištěním odpadními vodami a v důsledku rozvoje zemědělské výroby a její chemizace následoval další výrazný úbytek raka říčního V letech 1981 – 1982 zaznamenal Lohniský hojný výskyt raka říčního na řadě lokalit (včetně Labe v Pardubicích). Během mapování v letech 2004 – 2005 byl zaznamenán na 681 lokalitách po celém území ČR.
Ohrožení:
V současné době je existence raka říčního ohrožena několika negativními vlivy. Jedná se o znečišťování toků odpadními vodami z průmyslu, odpadem a chemikáliemi používanými v zemědělství, lesním hospodářství, ale také komunálními odpadními splašky. Rovněž nevhodný způsob hospodaření a zvyšování produkce na vodních nádržích má negativní vliv na populace raků. Silné usazeniny sedimentů v důsledku přísunu ze zemědělství nebo díky pravidelnému vypouštění rybníků působí negativně stejně jako změny chemizmu, trofie a teploty vody. Dalším velmi závažným faktorem jsou vodohospodářské zásahy. Jedná se o regulační úpravy na tocích, které většinou znamenají sníženou diverzitu mikrohabitatů koryta. S regulacemi je spojeno často i čištění a prohlubování koryta, při kterém dochází v dotčených úsecích k likvidaci většiny organismů. Příčinou ohrožení tohoto druhu bývá rovněž narušení biologické rovnováhy v tocích vysazením nadměrného množství dravých ryb či predace přemnoženým nepůvodním druhem - norkem americkým. Velmi významným negativním vlivem působícím na naše původní druhy raků je onemocnění zv. račí mor, jehož původcem je plíseň Aphanomyces astaci.
Péče o druh:
V prvé řadě je nutné zachovat čistotu vody, přirozený charakter koryta toků i jejich okolí, zamezit likvidaci vhodných stanovišť ve stojatých vodách, ve kterých se ještě rak říční vyskytuje. Z opatření směřujících ke zlepšení stavu populací druhu je podstatné odstraňování nevhodných vodohospodářských zásahů, zamezení možnému znečištění vody a zanášení koryta sedimenty. V souvislosti s hrozícím onemocněním račího moru je nutná maximální opatrnost při záchranných transferech, výzkumech, souvisí s upozorněním rybářů na problematiku možného výskytu račího moru, dezinfekcí společně se sledováním výskytu nepůvodních druhů raků, kteří jsou přenašeči onemocnění a snahou zamezit jejich dalšímu šíření.
Literatura:
Ďuriš, Z., Horká, I., 2005. Rešerše biologie a ekologie raků v České Republice. Depon. in VÚV T.G.M, Praha, 31 s.
Holzer M., 2000. Raci v České republice. Ochrana přírody, 55(10): 291-294.
Chobot K., 2006. Mapování raků v AOPK ČR. Ochrana přírody, 61(2): 57-59.
Kozubíková E., Petrusek A., 2006. O nevítaných račích přistěhovalcích a zkáze, kterou přinášejí. Rybářství, 7: 52-55.
Kozubíková E., Petrusek A., Ďuriš Z., Kozák P., Geiger S., Hoffmann R., Oidtmann B., 2006. The crayfish plague in the Czech Republic - review of recent suspect cases and a pilot detection study. Bulletin Français de la Peche et de la Pisciculture, 380-381: 1313-1323.
Lohniský K., 1984. Rozšíření raků ve východních Čechách a jeho změny v posledních desetiletích. Zpravodaj, Krajské Muzeum východních Čech v Hradci Králové (Přírodní vědy), 11(2): 5-27.
Skurdal J., Taugbol T., 2002. Astacus. In: Holdich D. M. (ed.), Biology of Freshwater Crayfish, Blackwell Science: 467-510. ISBN 0-632-05431-X
