štítonoš šalvějový

Ekologie a biologie: Vyskytuje se na xerotermních či poloxerotemních biotopech a jejich okrajích s výskytem živných rostlin – šalvějí (Salvia spp., zejména S. nemorosa a S. pratensis). Imaga se líhnou z kukel začátkem července a jejich barva je matně oranžově hnědá. Při následujícím živném žíru, vlivem zvýšení množství vody a obsahových látek z rostliny v těle, krovky získají perleťový lesk a zelenozlatou barvu. Ke konci léta vyhledávají imaga úkryt (např. hromada trávy), ve kterém přezimují. Při jarním oteplení (někdy již začátkem dubna) vylézají a aktivují. Po spáření samičky nakladou (začátkem května) na listy a stonky šalvějí 3-4 mm velké ootéky. Z jedné ootéky se po 2-4 týdnech líhne 4-8 malých larviček, které se ihned pouští do intenzivního žíru. Larvy rostou velice rychle a po 2-3 týdnech se kuklí. Kukla je „přilepená“ buď přímo na živné rostlině nebo na okolní vegetaci. Stadium kukly trvá 1-2 týdny.

Celkové rozšíření: Západopalearktický evropský druh. Chybí na Pyrenejském poloostrově, v severní Evropě a ve Velké Británii. Je lokálně rozšířená od Francie (Porýní) přes celou střední Evropu až po Kavkaz a západní Kazachstán. V Evropě má nejsevernější hranici v jižním Polsku (Bieszczady) a nejjižnější tvoří jižní svahy italských Dolomit a Dinárských Alp.

Rozšíření v ČR: Druh známý v ČR recentně pouze z jižní a východní Moravy (Bílé Karpaty). Bohaté a propojené populace se nacházejí již jen v Bílých Karpatech. Na ostatních místech jsou lokality značně izolované.

Ohrožení: Zarůstání biotopů a také naopak jejich příliš intenzivní kosení. Ubývání lokalit výskytu. Druh je velmi citlivý na chemické znečištění. Izolovanost lokalit.

Péče o druh: V prostoru a čase mozaikovitá seč nebo toulavá pastva. Ideálně kosit ručně nebo lištovou sekačkou a ponechávat nekosená místa s výskytem živných rostlin. Zabraňovat zarůstání a degradaci lokalit. Lokality výskytu je zapotřebí prostorově a funčně propojovat. Je zapotřebí chránit populace a biotopy druhu. Individuální ochrana jedinců není žádoucí.

Literatura: Borowiec L. & Sekerka L. 2010: Cassidinae. Pp. 368-390. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 6: Chrysomeloidea. – Apollo Books, Stenstrup, 924 pp.
Konvička O. & Sekerka L. 2011: Cassida canaliculata Laicharting, 1781 – málo známý druh štítonoše, p. 107 In: Bryja J., Řehák Z. & Zukal J. (Eds.): Zoologické dny Brno 2011. Sborník abstraktů z konference 17.-18. února 2011. (in Czech).

Autor popisu: Ondřej Konvička