zlatobýl kanadský

Ekologie a biologie: Vytrvalá, 80 – 150 cm vysoká bylina s kompaktním oddenkovým systémem. Lodyha přímá, jednoduchá, oblá, plná. Listy střídavé, husté, dolní brzy odumírající, kopinaté, přisedlé, oddáleně nepravidelně zubaté. Květenství úbory. Úbory asi 5 mm dlouhé, jsou uspořádané v bohaté, široce pyramidální, poněkud jednostranné latě. Zákrovních listenů je 15 – 16, okrajových jazykovitých květů 10 – 16, jsou sotva delší než zákrov, žluté. Plody úzce elipsoidní, světle hnědé nažky na vrcholu s rozestálým chmýrem z jednořadých, krátce pérovitých paprsků. Roste na poloruderálních místech v obcích, rumištích, zahradách, železničních náspech, březích řek, v okolí hřbitovů a při okrajích komunikací. Vyskytuje se převážně na antropogenních, živinami středně bohatých půdách. Světlomilná rostlina.

Celkové rozšíření: Původní areál výskytu zahrnuje střední část USA a jižní Kanadu. Sekundární areál tvoří Evropa, Asie a Austrálie. Nejstarší evropský záznam o pěstování zlatobýlu pochází z Anglie z roku 1735.

Rozšíření v ČR: Z území ČR prvně dokladovaný jako zplanělý z roku 1838 z okolí Karlových Varů. Bývá často pěstovaný v zahradách a parcích i v různých kultivarech, což při zplanění nebo přenosu pylu zvětšuje jeho genetickou rozmanitost a možnosti expanze. Ve volné přírodě zdomácněl především na ruderálních místech a březích vod, a to na téměř celém území ČR. Významné je dnes šíření tohoto druhu podél železničních náspů. Rostlina oblíbená mezi včelaři.

Doporučení: Rostliny oslabuje pravidelné kosení a taktéž podporuje růst jiných rostlin na úkor zlatobýlu. Zlatobýl těží z propojení lodyh oddenky, proto je vhodné je při kontrolních zásazích narušit – oddělené fragmenty tvoří slabší a méně plodné lodyhy. Obvyklá je aplikace kontaktního herbicidu.

Riziko: Zastíněním a silnou kořenovou konkurencí eliminuje většinu jiných druhů na ploše. Porosty zlatobýlů tak vytlačují polopřirozenou vegetaci, zejména podél vodních toků. Místy se stávají vážnou překážkou při obnově lesa či jiné rekultivaci pozemků. Dalším rizikem je hybridizace s původním druhem zlatobýlem obecným (Solidago virgaurea). Nadprodukce pylu této rostliny může v některých oblastech způsobit pylové alergie.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner