třapatka dřípatá

Ekologie a biologie: Vytrvalé rostliny až 2 m vysoké, s plazivým dřevnatým oddenkem. Dolní a střední listy jsou členěné, horní jsou celistvé. Lodyha zakončená několika žlutými úbory se zelenožlutým středem. Kvete od července do září. Plodem jsou čtyřhranné nažky. V Severní Americe roste na březích vodních toků, na vlhkých místech, na živinami bohatých půdách v nižších nadmořských výškách. V ČR roste na podobných místech, preferuje provzdušněné půdy, narušené biotopy v blízkosti tekoucích vod. Roste i na železničních stanicích, podél tratí, v lesních lemech, bažantnicích, na skládkách.

Celkové rozšíření: Původně východní a střední část USA a severovýchod Kanady. Její sekundární areál zasahuje v Evropě až do středního Ruska a na Kavkaz, na jih po Korsiku, na severu do středního Švédska. Dále roste v malé oblasti na východě Číny, v Japonsku a na Novém Zélandu. V Evropě od 17. století pěstována jako okrasná rostlina, větší rozšíření zaznamenala až v 2. polovině 19. století.

Rozšíření v ČR: V ČR dokladována od roku 1859. Společenstva s dominantní třapatkou jsou známy z horní Lužnice, na Frýdlantsku, na Divoké Orlici, na Ostravsku a Podbeskydí. Etapu prudkého šíření na nová stanoviště má zřejmě již za sebou. Zplanělé populace odpovídají typu, který se u nás pěstoval v 19. století, a který je v kultuře dnes vzácný. Šíří se jak vegetativně (oddenky) či generativně (semeny).

Doporučení: Vzhledem k možnosti klonálního šíření je likvidace velmi obtížná. Buď se nabízí velmi pravidelné sečení po dobu několika let, anebo použití herbicidů. Používá se stejná metodika jako na hubení křídlatek.

Riziko: Hybridizace nebyla v přírodě pozorována. Jde o silně invazivní druh. Její porosty jsou konkurenčně velmi zdatné, v porostech silně dominují. Oproti houževnatějším invazním druhům (křídlatky, bolševník, zlatobýly) má invaze třapatky mírnější průběh. Jednak netvoří zcela uzavřené porosty, nemění tedy zcela okolní vegetaci. Dále má třapatka omezený výběr stanovišť, jde o místa podél vodotečí v chladnějších oblastech. Etapu prudkého šíření má již zřejmě za sebou, aktuálně se na nové lokality příliš nešíří.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner