vítod nahořklý

Ekologie a biologie: Vítod nahořklý roste ve slatinných loukách a sušších trávnících na minerálně bohatých půdách, obvykle na občas narušovaných místech s krátkostébelnou a rozvolněnou vegetací. Typický je pro střídavě vlhké či málo propustné substráty neutrální až zásadité reakce.
Vytrvalá drobná bylina výrazně hořké chuti vytváří charakteristické listové růžice, květy jsou bělavé až modré.

Celkové rozšíření: Areál vítodu nahořklého má těžiště ve střední a východní Evropě, v západní Evropě je druh poměrně vzácný.
V České republice se rozlišují dva poddruhy. Vítod nahořklý pravý s bělavými květy roste v nižších a středních polohách s výskytem vápnitých hornin a slatin, relativně častější je na slínovcích České křídové pánve, vápencích v Předšumaví a flyšových horninách na jižní a východní Moravě. Modře kvetoucí vítod nahořklý rakouský je vzácná rostlina slatinných luk, nejčastěji v Polabí a Dolnomoravském úvalu.

Ohrožení: Vítod nahořklý je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů, tj. pravidelně kosených a mírně narušovaných krátkostébelných slatinných luk a sušších či střídavě vlhkých trávníků. Část těchto biotopů utrpěla odvodňováním, hnojením popř. převedením na ornou půdu. Na dlouhodobě nekosených či nepasených lokalitách trpí tyto konkurenčně slabé rostliny přerůstáním vyšší vegetací, ukládáním stařiny a zarůstáním křovinami. Jednotlivé populace mohou být poškozeny také zalesňováním a nevhodnou péčí o travní porosty (např. mulčováním).

Literatura: Slavík B. (ed.) (1997) Květena České republiky 5. Academia, Praha

Autor popisu: Luděk Čech