leknín bělostný

Ekologie a biologie: Typicky roste v živinami bohatších pomalu tekoucích či stojatých vodách středních poloh, jako jsou slepá ramena velkých řek a příbřeží toků, ale i rybníky a rašelinná jezírka.
Na dně vytváří tlusté dlouhé oddenky, z kterých nejprve vyrůstají ponořené listy a poté listy plovoucí. Semena se zbytky tobolek klesají ke dnu, kde v následujících letech klíčí.

Celkové rozšíření: Areál druhu zahrnuje severní část Evropy - jižní hranice rozšíření prochází severozápadním Německem, přes Českou republiku po severní Ukrajinu. Dále na východ pokračuje přes Zakavkazsko, Kazachstán, jihozápadní Sibiř až po Bajkal.
V ČR se roztroušeně vyskytuje po celém území mimo střední a jihovýchodní Moravu, kudy probíhá jižní hranice jeho rozšíření. Nejhojnější je pak v rybničních pánvích, v údolích velkých řek.

Ohrožení: Největší úbytek populací byl způsoben ztrátou biotopů v důsledku regulací toků, ale také změnou využívání rybníků a zvýšené intenzitě rybničního hospodaření. Ačkoliv leknín bělostný toleruje určitou zvýšenou koncentraci živin ve vodě, intenzivně využívané rybníky mu nesvědčí. Nízká průhlednost vody a zvýšený tlak ryb navíc znemožňují klíčení semenáčků a přežívání mladých rostlin, což má z dlouhodobého horizontu za následek oslabování populací.
Mnoho současných populací leknínu bělostného patří k vysazeným rostlinám, případně uměle vzniklým zahradním hybridům, kteří jsou zpravidla vitálnější a robustnější a původní leknín bělostný mohou z lokality vytlačit.

Literatura: Hejný S., Slavík B. (eds) (1988) Květena České Socialistické Republiky 1. Academia, Praha
Chytrý M. (ed.) (2011) Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha
Kabátová K., Vít P., Suda J. (2012) Lekníny známé neznámé. Živa 2012, sv. 2

Autor popisu: Jan Lukavský