kuřička hadcová

Ekologie a biologie: Kuřička je obligátním serpentinofytem (rostlina vázaná svým výskytem pouze na hadcový podklad). Roste v polostínu na skalních plošinách, ve štěrbinách a na mělkých hadcových půdách v rozvolněných porostech světlých borů. Je konkurenčně slabým druhem, který ke své existenci potřebuje obnažené plošky v rozvolněných trávnících nebo terásky a štěrbiny hadcových skalek, kde se jiné druhy hůře uplatňují.Vytrvalá rostlina vytváří více či méně husté trsy. Kvete drobnými bílými kvítky, které postupně rozkvétají od konce května až do srpna. V závislosti na přízni počasí mohou rostliny kvést i později. Kuřička se rozmnožuje především semeny, vegetativní rozmnožování se děje rozrůstáním a následným rozpadáváním starších trsů na několik menších.

Celkové rozšíření: Kuřička hadcová je neoendemit jihovýchodní části Českého masivu, to znamená, že se kromě České republiky jinde na světě nevyskytuje. Jako nový druh byla popsána teprve v roce 1988. Vznikla pravděpodobně z alpské kuřičky Gerardovy (Minuartia gerardii (Willd.) Hayek), která k nám přimigrovala v pozdním glaciálu a poté zůstala jako dealpinský druh v izolaci na hadcových ostrůvcích. Díky izolovanosti od původního druhu se z ní vyvinul nový taxon.

Rozšíření v ČR: Původně byly známy tři oblasti výskytu tohoto druhu (Borek u Chotěboře, hadce u Kamberka a Dolnokralovické hadce). Na první lokalitě vyhynula kuřička již v 70. letech, z dříve udávaných několika lokalit u Kamberka se do současnosti zachovala pouze jediná osídlená málo početnou populací. Perspektivní je jen oblast Dolnokralovických hadců, kde existuje několik populací u Sedlice, Borovska a Bernartic.

Ohrožení: Kuřička nesnáší přílišné zastínění ani konkurenci ostatních druhů, nejlépe se jí daří ve starších, rozvolněných různověkých borech. Zahuštění porostu po obnově lesa (nadměrný zástin ve výsadbě mladých dřevin) nebo naopak velké prosvětlení (vyvolávající růst konkurenčně schopnějších bylin) způsobuje pozvolné zmenšování až zánik populací tohoto vzácného druhu. Podobný dopad má i výsadba nepůvodních dřevin např. smrku. Další ohrožení přináší i komplexní změny krajiny, např. při vybudování vodní nádrže Švihov na Želivce. Díky vlhčímu mikroklimatu dochází k rozvoji některých druhů (mechorostů aj), které kuřičce konkurují. Druh může být ohrožen i přímou destrukcí – šešlapem, pojížděním motorových vozidel nebo černými skládkami. Vzhledem ke úzké vazbě kuřičky na hadcový podklad je její možnost rozšíření na nová stanoviště značně omezena. V minulosti byla některá naleziště kuřičky zničena těžbou hadce nebo stavbou dálnice.

Péče o druh: Vzhledem k tomu, že kuřička hadcová roste v lesních porostech, je třeba přizpůsobit lesní hospodářský plán nárokům druhu. Je žádoucí podporovat různověkost a rozvolněnost lesních porostů a případnou těžbu provádět jen výběrově a po dohodě s požadavky pracovníků ochrany přírody. Mladé stromy (pouze borovice lesní) vysazovat rozptýleně na místa uvolněná po starých stromech tak, aby se porost příliš nezahušťoval. Místa, která jsou příliš zarostlá travinami, je třeba kosit a narušovat travní drn a tím vytvářet prostor pro klíčení semen a růst semenáčků. S ohledem na kritický stav populací je navrhován záchranný program, jehož součástí je i výzkum možností množení druhu v kultuře, posilování populací a pravidelný monitoring. Dolnokralovické hadce jsou už několik desetiletí navrhovány jako chráněné území přírody, tečku za touto dlouholetou snahou zřejmě učiní až soustava Natura 2000.

Literatura: Dvořáková M. (1990) Minuartia L. – kuřička. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 101–109, Academia, Praha.
https://botany.cz/cs/minuartia-smejkalii/ (29. 10. 2020)
http://www.naturabohemica.cz/minuartia-smejkalii/ (29. 10. 2020)

Autor popisu: Dana Turoňová