popelivka sibiřská

Ekologie a biologie: Popelivka roste na slatinách, mokřadních loukách, v řídkých rákosinách a olšinách, upřednostňuje spíše rozvolněné porosty bylin i dřevin. Poměrně dobře se ji daří i na mokřadních a vlhkých loukách opuštěných po více let (louky u Nové Vsi), dokud silně nezarostou rákosem nebo dřevinami (zejména olší, vrbou nebo krušinou). Hladina podzemní vody je (na neodvodněných lokalitách) blízko pod povrchem půdy. Většinou se s ní setkáváme na osluněných místech, ale snáší i mírný zástin. Mladoboleslavská naleziště Rečkov a Klokočka leží v nivě potoků, kde je pestrá mozaika různých stanovišť, a popelivka se zde vyskytuje na slatinách, na opuštěných loukách, v rákosinách a olšinách, jedna lokalita se také nalézá v blízkosti rybníka. Českolipská naleziště se nacházejí na odvodněných i zachovalých slatinných loukách a na bývalém dně zazemněného rybníka. Na jediné šumavské lokalitě popelivka roste na bezlesé slatinné enklávě na okraji rašelinného lesa v blízkosti rybníka. Vytrvalá bylina s ozdobnými žlutými květy v poměrně velkých květenstvích může dosáhnout výšky až přes 2 m. Kvete v červenci a srpnu, plody jsou nažky s chmýrem, kterých je vysoký počet. Nažky mohou přetrvávat v suchých květenstvích do dalšího roku. Na lokalitách s vhodnými přírodními podmínkami lze najít všechna životní stádia popelivky (semenáčky, sterilní a fertilní rostliny).

Celkové rozšíření: Euroasijský druh, který je v Evropě rozšířen v její jižní, východní a střední části, západní hranice areálu prochází Francií.

Rozšíření v ČR: Lokality popelivky se nacházejí na Českolipsku, Mladoboleslavsku a na Šumavě. Nejbohatší populace druhu jsou na mladoboleslavských lokalitách v národních přírodních památkách Rečkov a Klokočka a v mokřadech přiléhajících k těmto územím. Na Českolipsku leží všechny lokality v Jestřebských slatinách. Naleziště na Šumavě u rybníka Olšina bylo objeveno v relativně nedávné době.

Ohrožení: Popelivka byla i v minulosti u nás vzácná, ohrožení je spojeno především se změnami vodního režimu, zejména snížením hladiny podzemní vody. Na odvodněných lokalitách jsou rostliny zpravidla drobnější a mají sníženou vitalitu. Na značné části lokalit se v minulosti hospodařilo – louky se každoročně kosily. Po jejich opuštění nastupují rychle dřeviny (olše, vrby, krušina aj.), případně do lokalit expanduje rákos a dochází k trvalému ústupu druhu. Na některých odvodněných lokalitách dochází i k ruderalizaci stanovišť.

Péče o druh: Péče o druh spočívá především v sečení mokřadních luk, kterým se porosty udržují ve vhodné druhové skladbě, dále se zabraňuje rozvoji rákosu a zarůstání lokalit dřevinami. Pro udržení vhodných podmínek postačuje kosení v intervalu 1x ročně až 1x za 3 roky. Popelivce nesvědčí pravidelné kosení, proto se na většině lokalit ponechávají trsy neposečené. Mnohé z lokalit leží v chráněných územích (NPP Rečkov, NPP Klokočka, PP Sluneční dvůr) nebo je jejich vyhlášení či rozšíření v přípravě. Potřebná péče je na těchto místech již zajišťována specializovanými firmami. V přírodní památce Sluneční dvůr u Jestřebí, která byla v minulosti odvodněna, byla v nedávné době uměle zvýšena hladina podzemní vody vybudováním několika malých stupňů na Mlýnském potoce.

Autor popisu: Dana Turoňová, Zita Červenková