sítina alpská

Ekologie a biologie: Biotopem sítiny alpské jsou slatiniště, mezotrofní rašeliniště, prameniště, rašelinné louky a vlhké písčiny.
Je to vytrvalá krátce výběžkatá bylina vytvářející řídké trsy.

Celkové rozšíření: V ČR rostla sítina alpská roztroušeně od nížin do podhůří, vzácněji až do hor, v oblastech s rašelinnými a slatinnými biotopy (dosud přetrvává častější výskyt např. na Třeboňsku, Šumavě a Pošumaví, Českomoravské vrchovině, Českolipsku a Slavkovském lese).
Celkový areál zahrnuje Evropu (na jihu jen ostrůvkovitě v horách), sever Asie až po Kamčatku, sever Severní Ameriky a Grónsko.

Ohrožení: Silný úbytek stanovišť sítiny alpské je způsobený jejich přímým ničením (odvodnění, rekultivace, zástavba) nebo změnami stanovištních podmínek (eutrofizace, zarůstání, absence kosení slatinných luk).

Literatura: Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR 2. – Academia, Praha.
Chytrý M. (ed) (2011): Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace – Academia, Praha.
Kirschnerová L. (2013): Juncus alpinoarticulatus Chaix – In: Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds): Červená kniha květeny jižní části Čech, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.
Procházka F. & Štech M. [eds.] (2002): Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy. – Správa NP a CHKO Šumava & Eko-Agency KOPR, Vimperk.

Autor popisu: Jana Janáková