hořeček mnohotvarý český

Ekologie a biologie: Hořeček český rostl na pastvinách, krátkostébelných loukách, sečených vlhčích loukách (zejména bezkolencových) a na mnoha narušovaných stanovištích (okraje cest, okraje lomů, lesní lemy). Jeho rozšíření se v posledních padesáti letech velmi drasticky snížilo, nyní se vyskytuje zejména na stávajících či nedávno opuštěných pastvinách a na pravidelně obhospodařovaných loukách, neboť snáší jen rozvolněné porosty bylin. Hořeček český patří mezi dvouleté byliny, jeho semena dozrávají od konce léta až do poloviny listopadu (podle průběhu počasí a nadmořské výšky lokality). Část živých semen klíčí počátkem následující vegetační sezóny, část zůstává v půdě nenaklíčena a je schopná vyklíčit za vhodných podmínek i po několika letech. Množství vyklíčených semen je ovlivňováno zejména vhodným prostorem (nejčastěji narušená místa ve vegetaci apod.) a vhodnými mikroklimatickými podmínkami (zejména dostatek vlhkosti). Druh je na počátku vývinu mykotrofní.

Celkové rozšíření: Hořeček český je endemit České republiky, bavorské části Šumavy, severního Rakouska a jižního Polska. Těžiště rozšíření druhu je v Českém masívu. Lokality ležící mimo Českou republiku jsou vzácné, v Polsku je druh nezvěstný.

Rozšíření v ČR: Hořeček byl v minulosti rozšířen poměrně hojně v jižních a jihovýchodních Čechách a na Českomoravské vysočině. V současné době je u nás evidováno okolo 60 lokalit, nejvíce se jich zachovalo na Šumavě a v Šumavsko-novohradském podhůří, několik lokalit se nalézá na Českomoravské a Drahanské vrchovině a v nejbližším okolí, tři v Orlickém podhůří a na Broumovsku, dvě v Krkonoších a izolovaná lokalita je na Táborsku.

Ohrožení: Hořeček je jedním ze vzácných druhů, který zaznamenal v minulosti snad největší úbytek lokalit. Jeho ústup nastal zhruba v padesátých letech a byl důsledkem změn v obhospodařování krajiny. Poměrně rychle zmizely plochy pastvin a záhumenků extenzivně spásané domácími hospodářskými zvířaty, zejména kozami a ovcemi, které hořečku zajišťovaly optimální stanoviště. Po přerušení pastvy docházelo k houstnutí porostů a lokality velmi rychle zanikaly. Ani zbývající populace nemají v současné době stoprocentně zajištěno, že potřebný management pastvou nebo kosením bude zajištěn. K dalším negativním vlivům ohrožujícím hořeček patří celková eutrofizace, zarůstání dřevinami a zalesňování stanovišť.

Péče o druh: Jak vyplývá z biologie druhu, je základním předpokladem úspěšné péče o lokality vytvoření podmínek pro vyklíčení druhu a přežívání semenáčků. Optimálním managementem je extenzivní pastva hospodářských zvířat (kozy, ovce, v některých případech lze použít i hovězí dobytek či koně), případně pastva kombinovaná se sečí. Pastevní harmonogram je potřeba mírně přizpůsobit biologii druhu (zejména intenzivně nepást v době květu a dozrávání semen). Jako náhradní management se může uplatnit i seč a intenzivní vyhrabávání biomasy. Vzhledem k široké škále vegetačních typů a klimatických podmínek, ve kterých se druh vyskytuje, je však potřeba plán péče navrhovat u každého naleziště idividuálně a přihlédnout k ekologickým podmínkám stanoviště v dané oblasti. Pro hořeček je zpracováván záchranný program a lokality druhu jsou již dlouhodobě monitorovány.

Literatura: Záchranný program pro Gentianella praecox subsp. bohemica je k dispozici na stránkách www.zachranneprogramy.cz.
Kirschner J. & Kirschnerová L. (2000): Gentianella Moench – hořeček. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 82–98, Academia, Praha.
https://botany.cz/cs/gentianella-praecox/
http://www.naturabohemica.cz/gentianella-praecox-subsp-bohemica/

Autor popisu: Dana Turoňová, Pavel Martinec