pcháč krátkohlavý

Ekologie a biologie: Druh osídluje těžší, zasolené půdy, které jsou alespoň po část roku zaplaveny vodou. Stanovištěm jsou bažinaté, zpravidla slatinné až mírně slanisté louky, okraje rákosin a kanálů a příkopy v teplých nížinách. Nesnáší uzavřené porosty, na obou našich lokalitách byl nebo je narušován drn. Pcháč žlutoostenný je poměrně statná, dvouletá až krátce vytrvalá rostlina rozmnožující se především pomocí ochmýřených nažek, které se šíří větrem na značnou vzdálenost. Jsou velmi dobře klíčivé, avšak často bývají napadány larvami hmyzu. Bylo zaznamenáno také vegetativní rozmnožování vytvářením bočních listových růžic.

Celkové rozšíření: Endemit Panonské nížiny vyskytující se v Rakousku (Dolní Rakousko a Burgenland), Maďarsku (hlavní část jeho areálu), Rumunsku (oblast při západní hranici a Sedmihradsko), Srbsku (Vojvodina), na Slovensku (jihozápad území a Východo-slovenská nížina) a v České republice na jižní Moravě, kde dosahuje absolutní severní hranice svého areálu.

Rozšíření v ČR: V současné době jsou známy jen dvě jihomoravské lokality u obce Rakvice: slanistý mokřad s rybníčkem u Trkmanského Dvora a zamokřená sníženina v poli nedaleko dálnice Brno – Bratislava. Druhá lokalita byla objevena teprve v říjnu 2002 a je početnější než první. Obě lokality jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou asi 1 km. Druh byl vzácný i v minulosti, vyskytoval se jen na několika lokalitách mezi obcemi Rakvice, Podivín a Velké Bílovice (všechny, až na výše uvedené, již zanikly) a pravděpodobně rostl také na slatinné louce poblíž Moravského Písku.

Ohrožení: Druh potřebuje narušovaná stanoviště s vyšším obsahem solí v půdě, která jsou v současné době velmi vzácná. Lokality jsou značně ovlivněny nebo přímo vznikly lidskou činností. Pcháč ustoupil především při změnách vodního režimu a způsobu hospodaření na lokalitách. Na slatinných loukách, kde se přestalo hospodařit, může být ohrožen konkurencí dalších druhů, zejména expanzí rákosu, ostřic nebo sítin. Některé lokality u obce Rakvice zanikly také přeměnou na skládku nebo byly zničeny tzv. rekultivací. Ani jedna ze dvou v současnosti známých lokalit zatím nemá odpovídající územní ochranu. Obě přitom vyžadují aktivní péči – obdělávání nebo rozrušování půdy, aby nedošlo k uzavření porostů, a kosení.

Péče o druh: Na lokalitě Trkmanský dvůr roste druh na břehovém valu rybníčku a v jeho těsné blízkosti. Zde je třeba rákos omezovat ručním sečením alespoň jednou za 2-3 roky v období od května do července a občasně rozrušit drn. Na lokalitě u dálnice roste pcháč v zamokřených sníženinách v poli, které jsou jen příležitostně v sušších obdobích roku obdělávané. Ve vegetaci obvykle převládají řídké rákosiny narušované zemědělskou technikou. Tento extenzivní způsob obhospodařování ochraně druhu zřejmě vyhovuje a je třeba ho zachovat, i když efektivita hospodaření je na takových plochách nízká. Lokalita nesmí být hnojena a je třeba se vyvarovat i užití herbicidů.

Autor popisu: Dana Turoňová, Zita Červenková