Ekologie a biologie:
Nejčastějším biotopem vratičky měsíční jsou živinami chudé krátkostébelné louky a pastviny, subalpínské hole a nivy, kamenité sutě i travnaté okraje cest, roste na zásaditém i kyselém podloží (na zásaditých substrátech bývá častější).
Vratička měsíční je drobná vytrvalá kapradina, přezimující krátkým podzemním oddenkem. Zárodek získává několik prvních let živiny od symbiotické houby, teprve poté vyraší nad zem první list.
Celkové rozšíření:
Vratička měsíční roste roztroušeně až vzácně na celém území ČR, od nížin do hor. Častější je ve středních a vyšších polohách v oblastech s převažujícím extenzivním zemědělstvím.
Celkový areál zahrnuje Evropu, Asii, severozápadní Afriku, Severní Ameriku, jih Jižní Ameriky, jihovýchod Austrálie a Nový Zéland.
Ohrožení:
Vratička měsíční je citlivá na změny chemismu půdy, může být ohrožena zvýšenou eutrofizací stanovišť (např. hnojení průmyslovými hnojivy nebo příliš intenzivní zatížení pastviny), dosevem nebo obnovou travních porostů. Mizí z travních porostů i při absenci pravidelného kosení nebo pastvy. Důvodem oslabení populací může být nedostatek malých občasně narušovaných plošek, které vznikají např. při pastvě.
Literatura:
Bureš J. (2013): Chráněné a ohrožené rostliny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. – Agentura Rubico, Olomouc.
Chrtková A. (1988): Ophioglossaceae – In: Hejný S. & Slavík B. (ed.), (1988): Květena České socialistické republiky. 1., Academia, Praha.
Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z., Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 4. - Preslia 89: 115-201.
Půbal D. (2013): Botrychium lunaria – In: Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M. & Hans V. (eds): Červená kniha květeny jižní části Čech, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.
