ambrozie peřenolistá

Ekologie a biologie: 10-150 cm vysoká, šedozelená, jednodomá bylina. Lodyha přímá, větvená, odstále chlupatá, většinou nachově naběhlá. Listy na obrysu vejčité, jednoduše až třikrát peřenosečné s kopinatými úkrojky. Květenství úbory. Samčí úbory vytvářejí hroznovité květenství, květy samičí jednotlivé nebo v klubíčkách, přisedlé v úžlabí horních listenů v dolní části hroznů. Plody nažky. Vyskytuje se na ruderálních stanovištích, kde v druhé polovině léta a na podzim vytváří bohatě větvící rostliny, charakteristické především zpeřenými listy a výraznými hrozny samčích úborů. Ambrózie je značně teplomilný druh.
V našich podmínkách klíčí a vzchází až později zjara, při vyšších teplotách půdy. Plody na světle klíčí špatně, za temna se klíčivost zvyšuje. Kvést začínají rostliny až pozdě v létě, nejčastěji v srpnu, plody dozrávají až na podzim. To zatím silně omezuje její možnost uplatnit se jako plevel v polních kulturách.

Celkové rozšíření: Původem pochází ze Severní Ameriky (USA a jih Kanady), postupně se rozšířila do Jižní Ameriky, Asie, Austrálie a Evropy. Podobně jako jiné severoamerické druhy se do Evropy dostala ve druhé polovině 19. století - a to především s dováženým obilím či osivem. V Evropě se v některých částech intenzivně šíří a v některých zemích je již zdomácnělá.

Rozšíření v ČR: Na našem území byla poprvé pozorována počátkem 80. let 19. století v Čechách, na Moravě až ve 40. letech 20. století. Ve druhé polovině 20. století byla zavlékaná se sójou z USA a obilninami ze SSSR. Postupně se rozšířila do teplejších oblastí státu. V současné době se vytvořila tři ohniska výskytu (Polabí, jižní Morava a Ostravsko). Stále se vyskytuje především jako rostlina ruderální, vázaná svým výskytem hlavně na železnici (méně frekventovaná kolejiště, okraje nádraží a jiná výhřevná místa). Dále je hojná v labských přístavech, v objektech závodů, zpracovávajících dovážené zemědělské suroviny a ojediněle (převážně ve středním Polabí) roste i v blízkosti zemědělských podniků či na polích.

Doporučení: Minimalizovat přísun nových diaspor z okolních států (osivo).

Riziko: Dosud není na našem území masivně rozšířen, má však značný invazní potenciál. Jedná se o významný pylový alergen. V některých státech Evropy je považována za rostlinu s vysokým zdravotním rizikem pro populaci. U citlivých jedinců může docházet při kontaktu s rostlinou k podráždění pokožky. Obtížný plevel nepoživatelný pro dobytek. Produkuje alelopatické látky.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.

Autor popisu: Tomáš Görner