ježdík žlutý

Ekologie a biologie: Ježdík žlutý se zdržuje v hejnech hlavně v hlubších proudících vodách hlavního koryta řek, v hlubokých tůních pod ústím přítoků a v tůních pod jezy. Preferuje písčitý nebo kamenitý pevný substrát. Tento druh je typický bentofág, vyhledávající potravu v silně proudících úsecích se štěrkovým dnem. Má poměrně široké potravní spektrum, v kterém převládají larvy a kukly pakomárů, larvy chrostíků a větší korýši. Ke tření dochází v proudech na štěrkovém dně. Ježdík je krátkověká ryba, jejíž velikost nepřesahuje 30 centimetrů. Od ježdíka obecného (Gymnocephalus cernuus) a ježdíka dunajského (Gymnocephalus baloni) se odlišují vyšším počtem paprsků ve hřbetní ploutvi (16 a více).

Celkové rozšíření: Vyskytuje se v povodí Dunaje (v samotném Dunaji od delty nahoru nejméně až k Ulmu) a v řece Kamčija, která ústí do Černého moře jižně od Varny. Vyskytuje se i v Černém moři před ústím Dunaje.

Rozšíření v ČR: Na Moravě se znovu objevil v roce 2001 po téměř padesáti letech, a to v řece Vláře na území CHKO Bílé Karpaty, kam vytáhl ze slovenského povodí Váhu. Nacházen byl v Moravě k Hodonínu, v 19. století až k Olomouci, v Dyji až po soutok se Svratkou. V současnosti je znám jen z oblasti Soutoku (dolní toky Dyje a Moravy).

Ohrožení: Hlavním ohrožujícím faktorem je nedostatek vhodných stanovišť a omezení migrací vodními díly. Dříve tito ježdíci pronikali Moravou až k Olomouci a Dyjí k soutoku se Svratkou. V současnosti je výskyt omezen migračně prostupnými úseky toku od slovenských hranic. I proto druh vyžaduje vyšší stupeň ochrany.

Péče o druh: Nejdůležitější částí ochrany druhu je zbudování rybích přechodů na tocích, v nichž se vyskytuje a zachování rozsáhlejších proudných úseků se štěrkovým substrátem vhodným pro rozmnožování.

Autor popisu: Milan Muška