vrkoč Geyerův

Ekologie a biologie: Svým výskytem je druh vázán na mokřadní otevřené biotopy s výskytem Carex sp. a Schoenus sp. a prameništní dostatečně vápnité močály a slatiny, kde žije mezi rostlinnými zbytky a v trsech rostlin. Stanoviště se většinou nacházejí na mírně se svažujících plochách a bývají často plošně omezená (pouze několik m2). Svou vazbou k substrátu je řazen mezi kalcifilní druhy.
Vrkoč Geyerův je hermafrodit, nicméně v některých populacích byla zaznamenána partenogeneze. Lze jej považovat za ozimý druh. Vajíčka se vyvíjejí po dobu dvou týdnů. Jedinci pohlavně dospívají v létě téhož roku, přičemž nejvyšší počty juvenilních stádií bývají zaznamenány na podzim. Mohou se dožívat více než jednoho a méně než dvou let. Živí se epifytickými řasami a bakteriemi na vegetaci a rozkládajícím se organickým materiálem pocházejícím z rostlin.

Celkové rozšíření: Jedná se o významný boreo-alpínský druh, pro Evropu zřejmě endemický. Vyskytuje se zejména v severní Evropě, dále v severozápadní části Ruska, Švýcarských a Rakouských Alpách, Britských ostrovech, Irsku, Polsku a Slovensku.

Rozšíření v ČR: V České republice se vzácný vrkoč Geyerův vyskytuje především na Vysočině. Lokalitami jsou zpravidla zrašelinělé bazické louky a otevřená prameniště.

Ohrožení: V současnosti jsou významným ohrožením sukcesní změny v lokalitě nebo změny spojené s vodním režimem. Řada lokalit zanikla tím, že byla odvodněna nebo zalesněna.

Péče o druh: V prvé řadě je důležité zachovat existující hydrologický a extenzivní režim na stanovišti (například emezenou pastvu, pravidelné ruční kosení vegetace a blokaci dřevinné sukcese). Kosení vegetace může být i náhradou za pastvu. Realizaci je potřeba směřovat do období mimo vegetační sezónu, kdy jsou vrkoči zalezlí v půdě. Součástí péče je pravidelné odklízení rostlinného materiálu před zetlením a to bez zásadního narušení svrchní vrstvy.

Literatura: Beran L. 2004: Mapování druhů Vertigo moulinsiana a Vertigo geyeri v roce 2004. - Manuscript, depon. in AOPK Praha.
Hlaváč J. 2001: Vertigo geyeri Lindholm, 1925 – vrkoč Geyerův.- Manuscript, depon. in AOPK Praha.
Juřičková L. 2003: Vertigo angustior a Vertigo geyeri. - Manuscript, depon. in AOPK Praha.
Ložek V. 1993: Vertigo geyeri in Böhmen. – Mitt. dtsch. malakozool. Ges., 50/51: 53-54. Frankfurt a. M.
Pokryzsko B. M. 1990: The Vertiginidae of Poland (Gastropoda: Pilmonata: Pupilloidea) – a systematic monograph. – Ann. Zool., 43: 134-257. Warszava.
Speight M.C.D., Moorkens E.A., Falkner, G. (Eds.) 2003: Proceedings of the Workshop on Conservation Biology of European Vertigo species. – Heldia, Band 5, 7: 1-183. München.
Škapec L. a kol. 1992: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů. – 3 Bezobratlí, Príroda, 160 s. Bratislava.

Autor popisu: Alois Pavlíčko