Ekologie a biologie:
Perlorodka říční je druhem chladných, čistých a málo úživných (oligotrofních) vod potoků a menších řek ve vyšších polohách, ale také mezotrofních až eutrofních vodních toků. Téměř výlučně se jedná o toky, pramenící na geologickém podloží s nízkým obsahem vápníku. Její existence je závislá na specifickém přírodním společenstvu celého povodí a to jak z hlediska zdrojů potravy, tak i z hlediska reprodukce. Jedinci tohoto druhu se živí filtrací planktonu a detritu z vody. Oligotrofní toky jsou na živiny velmi chudé a proto jsou přírodní společenstva osídlující takové prostředí závislá zejména na potravních zdrojích nacházejících se mimo vodní prostředí. Výskyt perlorodky byl v minulosti závislý na tahových cestách lososa obecného, v současnosti zejména na výskytu pstruha potočního, kteří jsou dočasnými hostiteli jejích larev. V početných koloniích jsou jedinci tohoto druhu odděleného pohlaví, ale řídce roztroušení mlži mohou být hermafroditní. Z oplozených vajíček se vyvíjejí invazní larvy zvané glochidie, kterých v létě samice vypouští do vody velké množství. Na stanovištích přírodě blízkých se jedinci přirůstající relativně pomalu dožívají až 140 let. V úživnějším (mezotrofním) prostředí se naopak vyskytují formy rychleji rostoucí, avšak krátkověké, dožívající se 30 - 50 let.
Celkové rozšíření:
Perlorodka říční je holarktickým prvkem severnější Eurasie a Severní Ameriky. V Evropě se její areál rozšíření rozprostírá od Španělska přes západní Pyreneje, Bretaň, Normandii, Ardeny, britské ostrovy a střední Evropu až do severní Evropy, kde ve Skandinávii a severním Rusku je těžiště evropského rozšíření.
Rozšíření v ČR:
Na našem území se perlorodka vyskytuje zejména v povodí horního toku Vltavy, Blanice, Malše a jejich přítocích. V jihočeské Blanici se doposud zachovala nejpočetnější středoevropská populace tohoto kriticky ohroženého mlže. Fragmenty původních populací se zachovaly též v Ašském výběžku v přítocích řeky Sály.
Ohrožení:
Populace perlorodky říční jsou ohroženy zejména znečištěním vody a nepříznivými změnami půdních a vegetačních poměrů a způsobů hospodaření v povodí. Velkoplošné formy zemědělského hospodaření, systematické odvodňování, změny původní skladby lesů na převážně smrkové monokultury, používání těžké techniky stejně jako všechny postupy vedoucí k nadměrnému zvyšování eroze jsou rizikovými faktory. V současné době dochází ke kolizi populací perlorodek říčních s přirozenými aktivitami bobra evropského.
Péče o druh:
Zejména důležitá je péče o biotopy v celém ekosystému povodí, zahrnující revitalizaci toků a pramenišť, kosení vegetace a úpravy složení lesních porostů v okolí toků. V souladu se schváleným záchranným programem perlorodky říční spočívá podpora populací druhu i v polopřirozeném odchovu, dokud nedojde k žádoucímu nárůstu početnosti jedinců a obnovení samovolné přirozené reprodukce populací.
Literatura:
Beran L. 2002: Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam (Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List). – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp.
Hruška J. 1995: Program Margaritifera.– Záchrana genofondu oligotrofních vod v ČR metodou aktivní ochrany biotopu a populace perlorodky říční - výsledná zpráva za období 1993 - 1994. Manuscript, depon. in AOPK, Praha, 108 s.
Hruška J. 2000: Projekt komplexní péče o NPP Blanice.- Závěrečná zpráva za období 1996 – 1999. Manuscript, depon. in AOPK, Praha, 101 s.
Hruška J. 2001: Záchranný program perlorodky říční v NPP Blanice. – Závěrečná zpráva za rok 2000. Manuscript, depon. in AOPK, Praha, 21 s.
Simon O., Tichá K., Rambousková K., Bílý M., Černá M., Dort B., Horáčková J., Hruška J., Kladivová V., Švanyga J., Vydrová A., 2018: Metodika podpory perlorodky říční (Margaritifera margaritifera). – VUV TGM, Praha, 283 s., ISBN 978-80-87402-63-4 (tištěná verze), ISBN 978-80-87402-64-1 (on-line verze, 2017).
