Ekologie a biologie:
Rejsek horský je středně velký druh rejska (5-14 g) s jednolitě šedočerným zbarvením, poměrně dlouhým ocasem a velkými zadními tlapkami. Obývá různé horské oblasti Evropy v rozmezí 200 – 2 500 m n. m. Dá se označit za druh lesní a chladnomilný, preferující vlhčí stanoviště. V nižších polohách se vyskytuje nejčastěji podél toků v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, ve vyšších polohách pak i na otevřenějších stanovištích (alpínské louky, kamenité svahy, členité břehy toků). Přestože dobře překonává terénní překážky, na povrch příliš nevylézá a většinu času tráví v podzemí. Je druhem s noční aktivitou, jeho potravou jsou členovci a měkkýši, nejčastěji málo pohyblivé druhy jako např. žížaly, plži, stonožky nebo larvy hmyzu. Samice mívají v průběhu roku dva až tři vrhy, nejčastěji s 5-6 mláďaty. První mláďata se rodí v dubnu či v květnu a osamostatňují se po 3 týdnech, někteří tito jedinci se ještě ve stejném roce zapojují do rozmnožování.
Celkové rozšíření:
Vyskytuje se nesouvisle v různých evropských pohořích: např. v Alpách (Francie, Itálie, Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko), v Karpatech (ČR, Slovensko, Ukrajina, Rumunsko) nebo jižněji na Balkáně (Albánie, Černá hora, Srbsko).
Rozšíření v ČR:
ČR leží na severozápadním okraji celkového areálu rozšíření rejska horského. Druh je u nás znám z několika vzájemně izolovaných oblastí. Jedná se o Šumavskou soustavu, kde výskyt navazuje na rozšíření v sousedním Německu a Rakousku, dále o pohoří na našich severních a východních hranicích (Lužické hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy, Bílé Karpaty) s návazností na rozšíření v Polsku a na Slovensku a o izolovaný výskyt ve Žďárských vrších.
Ohrožení:
Jádrová populace rejska horského se zdá být stabilní, nicméně rozšíření je spíše fragmentované a na jeho okrajích byly zaznamenány poklesy, proto je druh aktuálně zařazen v kategorii IUCN „téměř ohrožený.“ Největší hrozbou pro rejska horského je patrně ztráta vhodných biotopů, ke které dochází např. vlivem stále se rozvíjejícího a intenzivnějšího (zejména zimního) turismu nebo odebíráním vody z horských toků pro vodní elektrárny. Dalšími negativními faktory mohou být výskyt některých nepůvodních druhů a potenciálních predátorů či změny stanovišť související s klimatickými změnami.
