Ekologie a biologie:
Vytváří jednu generaci během roku, s výskytem zhruba od července do poloviny srpna. Housenky se vyvíjí na různých druzích kostřav (Festuca spp.), např. na kostřavě ovčí (Festuca ovina). Biotopem jsem světlé borové a listnaté lesy, často na písčitém a skalnatém podkladu. Nezbytnou podmínkou je nízké zakmenění a dostatek světla; z příliš stinných lesů tento druh rychle mizí.
Celkové rozšíření:
Atlantomediteránní. Vyskytuje se v JZ Evropě na Pyrenejském poloostrově, výskyt zasahuje přes Španělsko a Itálii až do střední Evropy (Rakousko, Slovensko, Česká republika, Polsko, Německo) a končí ve východní Evropě (Bělorusko, Litva, západní část Ukrajiny). Mimo oblast jižní Evropy jde o ohrožený a rychle ustupující druh.
Rozšíření v ČR:
Historicky se vyskytoval na jižní Moravě, ve středních a jižních Čechách a v Polabí. V současné době je kriticky ohroženým druhem a přežívá pouze ve středních Čechách v Povltaví, kde se vyskytuje zhruba na 20 lokalitách.
Ohrožení:
Je ohrožen především nevhodným lesnickým hospodařením a zarůstáním lokalit. Potřebuje světlé listnaté nebo borové lesy, nedokáže dlouhodobě přežívat v zastíněných porostech.
Péče o druh:
Pro okáče bělopásného je potřeba udržovat lesní porosty s nízkým zakmeněním, prosvětlovat stávající lesní porosty, případně vytvářet drobná lesní "očka" bez stromů. Velká část populací je vázaná na skalnatá říční údolí, kde ho ohrožuje i zarůstání náletovými dřevinami (např. akáty).
Literatura:
Beneš J. & Konvička M.: Mapování a ochrana motýlů České republiky. www.lepidoptera.cz
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
Macek J., Laštůvka Z.., Beneš J., Traxler J (2015): Motýli a housenky střední Evropy IV., 2015, 539 pp., Academia Praha.
