Ekologie a biologie:
Morfologický popis: Jeden z našich největších pavouků, samice 13 – 25 mm, samec 10 – 16 mm. Zbarvení těla podobné příbuznému lovčíku vodnímu (Dolomedes fimbriatus) – od rezavé až hnědé po sametově černou, nohy zbarvené jako základní zbarvení těla. Na rozdíl od něho ale nemá, až na výjimky, na bocích těla světlé pruhy (tento znak ovšem není zcela spolehlivý). U mladých jedinců převládá žlutozelené zbarvení. Biologie a stanovištní nároky: Druh mokřadů nižších poloh, v litorální zóně stojatých vod (rybníků, slepých ramen) v porostech ostřic nebo na listech vodních rostlin na hladině. Žije podobně jako lovčík vodní, ale nevystupuje na souš. Při lovu ponořuje přední část těla pod hladinu a klepítky zasekává drobnou kořist, mezi níž patří i žabí pulci a rybí potěr. Při vyrušení se potápí pod hladinu, stříbřitě se lesknoucí vrstvička vzduchu na povrchu těla mu dovoluje dýchat i pod vodou. Výskyt dospělců: V – VIII.
Celkové rozšíření:
Palearktický druh otevřených, velmi vlhkých klimaxových stanovišť Mezofytika, v nadmořských výškách 300–400 m.
Rozšíření v ČR:
U nás velmi vzácný (mokřady a rybníky jižních Čech a Dokeska).
Ohrožení:
Tento druh u nás obývá především porosty vysokých ostřic v mělké litorální zóně rybníků a vegetaci vodních makrofyt s leknínovitými rostlinami. Je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů (mokřadů a litorálních zón stojatých vod), zarůstáním břehů rybníků a slepých ramen a vodohospodářskými úpravami.
Péče o druh:
Populace jsou závislé na přítomnosti klimaxových stanovišť - mokřadů, a mělké litorální zóny rybníků či slepých ramen, kde se daří vodním makrofytám, které lovčík mokřadní vyhledává. Je tedy nutné na všech lokalitách zamezit přílišnému zarůstání břehů, které by způsobilo nadměrné zastínění hladiny (a znemožňovalo by tak růst vodních markofyt) a nadměrný opad listí do vody. Vhodné je v určitém intervalu (jednou za 5 až 10 let) dřeviny odstraňovat či prořezávat (důležité je udržovat rybníky či slepá ramena většinově osluněné). V případě obnov a revitalizací rybníků je zásadní podmínkou zachování litorálního pásma do 0,4 až 0,5 m – zastoupení takovýchto mělčin by mělo být co největší (minimálně na třetině vodní plochy). V neposlední řadě je důležité provádět v pozdních letních měsících pravidelné kosení lučních ostřicových mokřadů, které by jinak byly ohroženy zarůstáním agresivními druhy trav a dřevinami.
Literatura:
Buchar J. & Kůrka A. (2001): Naši pavouci. Praha: Academia, vyd. 2., 162 s.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres, Praha, 351 pp.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Řezáč M., Kůrka A., Růžička V., Heneberg P. (2015): Red List of Czech Spiders:3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. Biologia, 70(5): 645–666. DOI: 10.1515/biolog-2015-0079
Kůrka A., Řezáč M., Macek R., Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Praha: Academia, vyd. 1., 621 s.