Ekologie a biologie:
Morfologický popis: Jeden z našich největších pavouků (samice 13 – 22 mm, samec 9 – 14 mm). Základní zbarvení od rezavé až hnědé po sametově černou, nohy zbarvené jako základní zbarvení těla, až na výjimky po bocích hlavohrudi a zadečku kontrastní bělavé až žlutavé pruhy. U mladých jedinců převládá žlutozelené zbarvení. Biologie a stanovištní nároky: Druh mokřadů od nížin do středních poloh, omezeně v horských oblastech v litorální zóně stojatých vod (rybníků, slepých ramen) nebo přímo na vodní hladině zejména v ostřicových porostech, také na rašeliništích. Při lovu ponořuje přední část těla pod hladinu a klepítky zasekává drobnou kořist, mezi níž patří i pulci a rybí potěr. Při vyrušení se potápí pod hladinu, stříbřitě se lesknoucí vrstvička vzduchu na povrchu těla mu dovoluje dýchat i pod vodou. Kokon bělavý až šedý, o průměru 1 cm. Samice postupně může zhotovit i několik dalších kokonů. Nedospělí jedinci žijí na bylinách a větvích keřů a stromů. Výskyt dospělců: samci V – VI, samice do VIII (IX), vývoj je dvouletý.
Celkové rozšíření:
Palearktický druh.
Rozšíření v ČR:
U nás nepříliš hojný (např. Třeboňsko).
Ohrožení:
Tento druh u nás obývá především mokřady a zachované pobřežní porosty rybníků a slepých ramen. Najdeme ho ale i na rašeliništích. Je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů, zarůstáním břehů stojatých vod, rašeliniště jsou silně ohrožena zarůstáním dřevinami, eutrofizací a odvodňováním.
Péče o druh:
Populace jsou závislé na přítomnosti klimaxových stanovišť – mokřadů a rašelinišť, a litorální zóny stojatých vod. Na rybnících je nutné zamezit přílišnému zarůstání břehů, které by způsobilo nadměrné zastínění hladiny a nadměrný opad listí do vody. V případě obnov a revitalizací rybníků je zásadní podmínkou zachování litorálního pásma do 0,4 až 0,5 m – zastoupení takovýchto mělčin by mělo být co největší (minimálně na třetině vodní plochy). Rašeliniště je nutné udržovat bezlesé. V dlouhodobějším rozměru se osvědčila metoda kompletního narušení bultů s ostřicemi na třetině plochy stanoviště. Pro údržbu stanovišť se doporučuje občasný extenzivní výpas, zakládání maloplošných řízených požárů, na odvodněných lokalitách pak ucpání melioračních drenáží. V neposlední řadě je také důležité provádět v pozdních letních měsících pravidelné kosení lučních ostřicových mokřadů, které by jinak byly ohroženy zarůstáním agresivními druhy trav a dřevinami.
Literatura:
Buchar J. & Kůrka A. (2001): Naši pavouci. Praha: Academia, vyd. 2., 162 s.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres, Praha, 351 pp.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Řezáč M., Kůrka A., Růžička V., Heneberg P. (2015): Red List of Czech Spiders:3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. Biologia, 70(5): 645–666. DOI: 10.1515/biolog-2015-0079
Kůrka A., Řezáč M., Macek R., Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Praha: Academia, vyd. 1., 621 s.
