šíronožka štítnatá

Ekologie a biologie: Biotop: Teplá otevřená písčitá stanoviště na písčitém podkladu s plochami sypkého písku bez vegetace. Náhradním biotopem bývají pískovny v oblastech původního výskytu. Potrava: dospělci se živí nektarem z kvetoucích rostlin a medovicí mšic. Larvy požírají dvoukřídlý hmyz, obvykle muscomorfa a jiné středně velké druhy. Vývoj: jednogenerační (červen–červenec). Samice vytváří hnízdo s větším počtem komůrek na výslunném stanovišti v nezpevněném, ale ne přímo sypkém písku. Samice komůrky zásobuje větším počtem kořisti. Stenotopní xerotermofilní druh, proto je významným indikačním druhem volných a osluněných písků bez vegetace.

Celkové rozšíření: Eurosibiřský druh. Celá Evropa, na východ až do Číny. V celém areálu rozšíření lokální druh náplavových písků a písčitých teras bez vegetace.

Rozšíření v ČR: V ČR původně hojně ve všech oblastech s otevřenými aluviálními písky a jemnými štěrkopískovými terasami bez vegetace. V současné době je druh v ČR stále rozšířen v celé původní oblasti podél větších řek ale počet jeho lokalit rychle ubývá.

Ohrožení: Druh je ohrožen nedostatečnou péčí o stávající stanoviště, zarůstáním nebo zalesňováním volného sypkého písku.

Péče o druh: Druh vyžaduje holý a sypký písčitý substrát, proto potřebuje silné disturbanční zásahy, které blokují růst veškeré vegetace a současně zajistit dostatečně velké nové a obnovované volné plochy písku. Optimální je zřejmě občasné shrnutí drnu buldozerem či jinou těžkou technikou (případně automobily, nebo tanky atp.). Lokálně může pomoci extenzivní pastva.

Literatura: Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví., 524 pp., Academia, Praha.

Autor popisu: Jakub Straka