Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody
Grafy
Ekologie a biologie:Ronivka sazová se vyskytuje od pahorkatin do hor ve smíšených (smrko-)jedlo-bukových lesích přirozeného a přírodě blízkého charakteru s dostatkem mrtvého dřeva, jen zcela výjimečně i v kulturních porostech. V nižších polohách preferuje inverzní stanoviště s humidním mikroklimatem. Roste saprotrofně na tlejících kmenech a pahýlech (vzácněji i pařezech) jedle bělokoré, vzácněji i smrku ztepilého, v pokročilejších fázích rozkladu. Vzhedem k vylučování vodnaté černé tekutiny a postupnému černání plodnic je prakticky nezaměnitelná.
Celkové rozšíření:Historicky je z ČR známo 14 lokalit, po roce 2000 je ovšem ronivka sazová známá pouze z Žofínského pralesa, PR Libochovka v údolí Vltavy, NPR Salajka a NPR Razula v Moravskoslezských Beskydech, PR Kutaný ve Vsetínských vrších a PR Coufavá na Brněnsku. Všechny recentní lokality leží v rezervacích.
Ohrožení:Postupující úbytek jedle z přirozených horských porostů, intenzifikace lesnického hospodaření spojená s celkovou degradací přírodě blízkých porostů.
Literatura:Kotlaba F. (ed., 1995): Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Sv. 4. Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty. – Príroda, Bratislava, 220p. Antonín V. (2006): Hydropus atramentosus (Kalchbr.) Kotl. et Pouzar. – In: Holec J. et Beran M. (eds.), Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 24: 129 Holec J. (2008): Ecology of the rare fungus Hydropus atramentosus (Basidiomycota, Agaricales) in the Czech Republic and its potential value as a bioindicator of old-growth forests. – Czech Mycology 60(1): 125-136.
Autor popisu:Běťák J.
Česká vědecká společnost pro mykologii. 2013: Číselník hub České republiky