žluna šedá

Ekologie a biologie: Celkově šedozelené zbarvení tohoto středně velkého šplhavce je zpestřeno pouze úzkým černým vousem, u samce pak i červenou skvrnou na čele.
Hnízdním prostředím jsou u nás lesy všeho druhu, vyskytuje se i v zahradách a parcích. Dutinu si vytesává sama, živí se živočišnou potravou, hlavně mravenci.

Celkové rozšíření: Tento druh se vyskytuje hlavně ve středních a vyšších nadmořských výškách střední Evropy. Vynechává nížinné přímořské oblasti západní části kontinentu s výjimkou Francie, chybí v jižní Evropě, v Británii a na severu Skandinávie, vzácný je i v Maďarsku. K pobřeží moře zasahuje zejména v Pobaltí a v střední části Skandinávie.
Populační trendy nejsou zcela přesně zmapovány, úbytek byl prokázán např. v Německu. Také v okrajových částech areálu bylo zaznamenáno snižování početnosti.

Rozšíření v ČR: Její rozšíření u nás je víceméně rovnoměrné, vzácnější je jen v některých regionech v západních a severních Čechách a také na Českomoravské vysočině.
Počet párů v 90. letech 20. století byl odhadnut na 3000 až 6000. Nejsou patrné přílišné výkyvy v početnosti druhu, je však třeba připomenout, že populačním trendům žluny šedé není v současnosti věnována náležitá pozornost.

Ohrožení: Druh je ohrožován úbytkem vhodných stanovišť, v důsledku hospodaření zánik vhodných hnízdních stromů.

Péče o druh: Ochrana biotou a podpora šetrného hospodaření.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková