jeřáb popelavý

Ekologie a biologie: Velikostí i tvarem těla je podobný čápům. Celkově šedohnědé zbarvení přechází na krku a hlavě v černou. Za okem se táhne bílý pruh, na přední části temene je červená skvrna.
Hnízdním prostředím jeřába jsou rozsáhlá podmáčená místa v lesích i na otevřených plochách, dostatečně členěná vlhkomilnou vegetací, porosty olší, vrb a rákosu. Ve střední Evropě to mohou být i větší rákosiny v blízkosti rybníků, rašeliniště apod.

Celkové rozšíření: Jeřáb popelavý do Evropy zasahuje jihozápadní částí svého hnízdního areálu. Hranici tvoří Norsko, Dánsko, severní Německo, Česká Republika, Polsko a Ukrajina.
Po dlouhodobém úbytku nastoupil v 60. letech 20. století v zemích na okraji areálu opačný trend. Jeřáb popelavý se pomalu rozšířil zpět do střední Evropy a tento početní i geografický rozmach i nadále pokračuje. Evropská populace s výjimkou Ruska je odhadována na zhruba 25 000 jedinců.

Rozšíření v ČR: Údaje o hnízdění u nás ve starší minulosti jsou nepotvrzené. První hnízdění v novodobé historii bylo prokázáno až v 80. letech 20. století. Od té doby byla objevena hnízda nebo mláďata na několika dalších lokalitách v západních, severních a středních Čechách.
Dnes již tradiční a početně nejvýznamnější takovou oblastí jsou rybníky a podmáčené lesy na Českolipsku. Vhodné prostředí jeřáb nalézá i v Chebské pánvi, ve Šluknovském výběžku a na Nymbursku. Zcela nově hnízdí i v Jizerských horách na česko-polské hranici. Přes tyto údaje patří jeřábi u nás mezi velmi vzácné hnízdící druhy, jejichž počet je odhadnut na 5 až 10 párů, ale existuje perspektiva mírného šíření.

Ohrožení: Velmi malá hnízdní populace, náchylná na rušení. Druh je také ohrožován úbytkem vhodných stanovišť, až už přímým záborm a nebo nevhodným hospodařením - problém je zejména manipoulace s vodní hladinou v nevhodné době.

Péče o druh: Důsledná ochrana hnízdišť a domluva s hospodařícími subjekty na způsobu hospodaření.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková