strakapoud prostřední

Ekologie a biologie: Podobný jako strakapoud velký, liší se od něj zbarvením na několika místech těla: jasně červeným temenem hlavy, rozdílnou kresbou hlavy a krku, růžovými podocasním krovkami a bělavým břichem.
Hnízdním prostředím jsou mu listnaté méně i smíšené lesy v nížinách až pahorkatinách. Většinou jsou to lužní lesy nebo teplé doubravy, někdy i parky a zahrady.

Celkové rozšíření: Západopalearktický areál druhu v Evropě zahrnuje hlavně její kontinentální část. Chybí ve Velké Británii a ve Skandinávii, vzácný je na Apeninském poloostrově. Vyskytuje se pouze v nejsevernější části Španělska. V souvislosti se specifickými nároky na prostředí je rozšířen značně roztroušeně.
V poslední době je zaznamenáván mírný pokles početnosti a to zejména při západním a severním okraji areálu. Příčinou tohoto jevu je patrně ztráta vhodného prostředí vlivem lesního hospodaření.

Rozšíření v ČR: V početnosti strakapouda prostředního v České republice existují značné regionální rozdíly způsobené rozšířením starších dubových porostů - jeho hlavního hnízdního prostředí. Za hojného ho lze označit např. v jihomoravských lužních lesích, pravidelně se vyskytuje i v Polabí, Poohří nebo na hrázích jihočeských rybníků.
Stejně tak populační trendy se lokálně liší. Zdá se však, že v oblasti Pomoraví a Podyjí jsou poměrně vyrovnané. Počet hnízdících párů je pro 90. léta 20. století odhadován na 3000 až 6000.

Ohrožení: Druh je ochrožován zánikem vhodných hnízdních a potravních biotopů.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková