Ekologie a biologie:
Patří mezi tzv. malé druhy čolků. Je submontánním druhem. Těžiště jeho výskytu v ČR se nalézá ve výškách 500-1000 m n.m. Žije v rybnících, jezírkách v lomech, drobných lesních a lučních tůňkách a rybníčcích, avšak i v zatopených příkopech, mokřadech na kalištích zvěře a v kalužích na lesních blátivých cestách.
Čolci setrvávají v rozmnožovací fázi života (tzv. vodní fázi) přibližně 2-3 měsíce. Dospělí čolci pak vodu opouštějí a žijí na souši pod kameny, padlým dřevem, v mechu apod. Rozmnožování předcházejí složité, druhově specifické svatební tance. Samice klade vajíčka na vodní rostliny a různé předměty. Z vajíček se zhruba po dvou týdnech líhnou larvy živící se planktonem. Přibližně po dvou až třech měsících se proměňují v čolky, kteří opustí vodu a žijí na souši podobným způsobem jako dospělí čolci až do dospělosti (třetím rokem), kdy se na jaře vrátí do vody. Čolci zimují v zemních úkrytech: puklinách skal, opuštěných norách hlodavců atp., výjimečně na dně vodních nádrží zahrabáni v bahně.
Celkové rozšíření:
Čolek karpatský je karpatský element s přesahem do okolních pohoří. Areál jeho rozšíření tvoří státy: Česká republika, Slovensko, Polsko, Ukrajina a Rumunsko.
Rozšíření v ČR:
Na naše území zasahuje jen okrajově v severovýchodní části republiky, kde prochází severozápadní hranice rozšíření tohoto druhu. Jeho lokality nacházíme v Beskydech, Javorníkách, Hostýnských a Vizovických vrších, případně v předhůřích karpatských pohoří. Z karpatského systému je evidováno přibližně 100 lokalit. Dříve se vyskytoval i mimo Karpaty např. v Oderských vrších. Dosud žije v severovýchodní části Hrubého Jeseníku a jeho předhůří, odkud je známo jen několik lokalit. Ty však patří mezi početně nejbohatší v celé republice.
Ohrožení:
Stanoviště čolka karpatského jsou negativně ovlivňována intenzivním lesním hospodářstvím, odlesňováním krajiny, používáním těžké mechanizace a pesticidů, znečišťováním ovzduší a zvýšením kyselosti, samovolným zazemňováním tůní sloužících k reprodukci, nešetrným rybářským obhospodařováním rybníků (vysoké rybí osádky), zarybňováním jezírek v lomech a pískovnách, asfaltováním lesních hlinitých cest a odvodňování příkopů. Dravé druhy ryb čolky přímo požírají, ryby živící se planktonem čolkům potravně konkurují a čolci jako méně pohyblivá a hůře přizpůsobivá skupina živočichů ustupuje, až vymírá. Obecně lze shrnout, že čolci trpí zánikem biotopů a zásahem do biotopů.
Péče o druh:
Pro ochranu tohoto druhu čolka je důležité zamezit používání biocidů v lesích, kde byl druh zjištěn. Nutná je také přesná evidence míst rozmnožování. Obnova a údržba drobných vodních ploch, kde se tento druh vyskytuje, je nezbytná pro zachování jeho populací.