trnovník akát

Ekologie a biologie: Opadavý keř nebo strom, 2–30 m vysoký, borka hluboce brázditá, mladé větévky lysé nebo olysalé, listy řapíkaté, s 4–10 páry lístků, lístky vejčité až podlouhlé, až 35 mm dlouhé. Květy v řídkých, převislých, až 20 cm dlouhých hroznech, květy vonné, koruna až 20 mm dlouhá, bílá nebo narůžovělá, pavéza se zelenou skvrnou, na bázi žlutá. Kvete od května do června, plodem je lusk.
Roste na okraji lesů, podél cest, v alejích, kolem zahrad a parků, v blízkosti lidských sídel. Šíří se do přirozených společenstev světlých lesů a křovinatých strání, kde potlačuje původní vegetaci.

Celkové rozšíření: Pochází ze Severní Ameriky, konkrétně z východní a střední části USA, kde roste v podmínkách humidního klimatu (1000 – 1500 mm/rok). Dnes je rozšířen v celé jižní části severoamerického kontinentu. Do Evropy byl přivezen na začátku 17. století, konkrétně do Francie. Pěstuje se v mírném pásu celého světa, nezřídka zplaňuje, v řadě oblastí se invazně šíří. Stal se velmi vyhledávanou dřevinou, která je schopna v krátké době zalesnit téměř jakékoliv stanoviště. Je též dobrou medonosnou rostlinou.

Rozšíření v ČR: Do Čech se akát dostal v roce 1710. První zplanění pochází z roku 1874. Často byl vysazován do parků jako okrasná dřevina, dnes je známo jeho 35 kultivarů. Také byl vysazován kolem cest a komunikací (např. podél železnic) a na nepřístupná místa. V lesním hospodářství je pěstován jen v teplých nížinách, hlavně na jižní Moravě, na celkové ploše cca 14 000 ha.

Doporučení: Postupná plošná eliminace akátových porostů je nezbytná zejména v místech umožňujících jeho nekontrolovatelné šíření. Systematicky je dnes likvidován jen v některých chráněných územích. Nejvhodnější a nejefektivnější metodou likvidace je navrtávání kmene a následná injektáž herbicidem (např. 50% glyfosát). Menší kmínky, které nejdou navrtat, se částečně odkorní a obnažená plocha zatře herbicidem. Podrobnější popis metod je uveden v Ochranářské příručce. Méně účinnou metodou je prosté pokácení dřeviny, a to ve vegetační sezóně, ideálně koncem léta. Řežná rána musí být bezprostředně zatřena herbicidem. V tomto případě může dojít ke slabšímu zmlazení, lokalitu je pak nutno následující roky kontrolovat a likvidovat případné výmladky.

Riziko: Běžně zplaňuje a šíří se také kořenovými výmladky. Trnovník akát se chová agresivně a vytlačuje původní vegetaci. Spadlé listí obsahuje dusík a toxiny (např. fenylkarboxylové kyseliny), které pronikají do půdy a ty inhibují klíčení většiny ostatních rostlin. Posléze se pod trnovníkem akátem uchytí pouze nitrofilní druhy (vlaštovičník větší). Jeho invazí jsou nejvíce ohrožena společenstva suchých trávníků, pastvinných lad a křovin. Akát se snadno šíří podél komunikací, elektrovodů, okrajů polí, mezí a lesních pozemků.
Vyjma květů je celá rostlina jedovatá. Obsahuje blíže nespecifikovaný alkaloid (v kůře, kořenu a semenech) a glykosidy robin a fasin (v květech a kůře), které vyvolávají shlukování (aglutinaci) červených krvinek podobně jako ricin.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner