výr velký

Ekologie a biologie: Naše největší sova, výrazná jsou pera ve tvaru oušek na poměrně veliké hlavě. Má oranžové oči, celkové zbarvení je žlutohnědé s tmavými skvrnkami na celém těle.
Výr velký je schopen využít rozmanité typy prostředí od pouští po severské jehličnaté lesy. Základní podmínkou je možnost úkrytu ve skalách, v balvanech nebo i v menších lesních porostech. Může se přizpůsobit i sekundárně vzniklým lokalitám např. v kamenolomech nebo na zříceninách hradů a to i v blízkosti lidí.

Celkové rozšíření: Tento druh s palearktickým rozšířením v Evropě chybí v její nejsevernější části, na Islandu a ve Velké Británii. S výjimkou Pyrenejského poloostrova je velmi vzácný v západní Evropě. Naopak poměrně hojný je v jižní Francii, na Balkáně a ve střední Evropě. Těžištěm rozšíření je Finsko a Rusko.
Během 20. století zaznamenala evropská populace výrazný pokles hlavně v důsledku přímého pronásledování. Na stavy v jižní Francii a ve Španělsku měla vliv i epidemie mixomatózy králíků, jakožto hlavní kořisti. Od poloviny 20. století dochází k pomalému zvyšování počtu v některých zemích především západní Evropy. V 70. až 90. letech se prokázal opětovný slabý pokles početnosti ve východní a jižní části evropského areálu.

Rozšíření v ČR: V současnosti se u nás výr velký vykytuje prakticky na území celého státu, s výjimkou bezlesých oblastí v Polabí, na jižní a severovýchodní Moravě. Obývá skalnatá území v nížinách i horské lesy ve vyšších polohách, významným a tradičním útočištěm jsou srázy říčních údolí velkých řek.
Na začátku 20. století byl u nás přímým pronásledováním téměř vyhuben. Díky zákonné ochraně se podařilo dosáhnout pomalého zvyšování početnosti až do 90. let. V současnosti se tento trend patrně zastavil.

Ohrožení: Tento druh je ohrožován přímým pronásledováním a také je citlivý na rušení v době hnízdění.

Péče o druh: Zákonná ochrana všech jedinců, ochrana hníz před rušením.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková