Subpanonské stepní trávníky

T3.3A
Subpanonské stepní trávníky
Formační skupina
T# - Sekundární trávníky a vřesoviště
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Více nebo méně zapojené nízké trávníky s dominancí trsnatých travin kostřavy valiské (Festuca valesiaca), ostřice nízké (Carex humilis), kavylu vláskovitého (Stipa capillata) nebo péřitých druhů kavylů - k. Ivanova (S. joannis), k. sličného (S. pulcherrima) a k. tenkolistého (S. tirsa), velmi vzácně až ojediněle také k. jižního (S. eriocaulis), k. Smirnovova (S. smirnovii) a k. olysalého (S. zalesskii). V oblastech s relativně chladnějším a vlhčím klimatem se jako dominanta častěji uplatňuje kostřava žlábkatá (Festuca rupicola). Porosty jsou obvykle druhově bohaté, s výraznějším zastoupením vytrvalých bylin a trav. Mechové patro má proměnlivou pokryvnost.
Ekologie: Výslunné svahy o různém sklonu, zpravidla na bazických horninách, jako jsou vápence, vápnité a slínité pískovce, vápnité slepence, vápnité paleogenní i neogenní sedimenty, spraše a sprašové hlíny, čediče, spility, amfibolity a hadce, vzácněji také na horninách minerálně chudších (algonkické břidlice, porfyrity, znělce, žuly, ruly aj.). Půdy jsou různě hluboké, od mělkých rendzin a rankerů po hluboké půdy na spraši. Většinou jde o sekundární vegetaci vyvinutou na místech původních teplomilných doubrav, v minulosti využívaných jako ovčí pastviny.
Ohrožení a management: Neobhospodařování pozemků, spad atmosférického dusíku a následná expanze trav ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) a třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), spojená s vymizením vzrůstově nižších druhů rostlin, zarůstání invazními dřevinami pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima), kustovnicí cizí (Lycium barbarum) a trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia), výsadby borovice lesní (Pinus sylvestris), případně b. černé (P. nigra).
Rozšíření: České středohoří, dolní Poohří, širší okolí Slaného, Loun, Žatce a Podbořan, obvody Doupovských hor, dolní Pojizeří, Český kras a okolí Prahy, Křivoklátsko, jihovýchodní okraj Českého masivu mezi Brnem a Znojmem, Moravský kras, širší okolí Bučovic, Čejče, Hustopečí a Mikulova včetně Pavlovských vrchů, jihozápadní výběžky Bílých Karpat od Velké nad Veličkou směrem na západ.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.