Pěchavové trávníky

Struktura a druhové složení: Zapojené trávníky s dominancí pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans) a často s dalšími dealpínskými nebo perialpínskými druhy, např. dvojštíteku hladkoplodého (Biscutella laevigata subsp. varia), devaterníku šedého (Helianthemum canum) a lomikámene vždyživého (Saxifraga paniculata). Dále jsou pravidelně zastoupeny druhy suchých trávníků, např. ostřice nízká (Carex humilis), mochna písečná (Potentilla arenaria) a krvavec menší (Sanguisorba minor), ale i druhy lesní, např. prvosenka jarní (Primula veris) a řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum). Na skalních výchozech se vyskytují druhy skalních štěrbin - sleziník routička (Asplenium ruta-muraria), s. červený (A. trichomanes), sesel sivý (Seseli osseum) aj. Pravidelně je vyvinuto mechové patro, v němž jsou častější např. Ditrichum flexicaule a Tortella tortuosa.

Ekologie: Zpravidla strmé svahy nebo skalní ostrožny na bázemi bohatých horninách, nejčastěji na vápencích, ale také na spilitech, čedičích, diabasech, vápnitých slepencích, hadcích a vzácněji i na jiných horninách. Orientace svahů je nejčastěji severní, případně západní, což podmiňuje větší a vyrovnanější půdní vlhkost. Suché trávníky s pěchavou mají výrazně reliktní charakter, často se váží na skály, které nebyly v postglaciálu nikdy porostlé zapojeným lesem.

Ohrožení a management: Přirozená sukcese a zarůstání křovinami a stromy, eutrofizace.

Rozšíření: Český kras a okolí Prahy, údolí Berounky a řek na jihozápadní Moravě, Moravský kras, Pavlovské vrchy, vzácně i jinde.