Kontinentální zaplavované louky

Struktura a druhové složení: Druhově bohaté, obvykle plně zapojené porosty dvousečných až trojsečných luk. Převažují vlhkomilné traviny, především psárka luční (Alopecurus pratensis), ostřice štíhlá (Carex acuta), o. dvouřadá (C. disticha), o. časná (C. praecox), o. liščí (C. vulpina), lipnice bahenní (Poa palustris) a l. luční (P. pratensis s. lat). Nápadný barevný aspekt tvoří v době květu kosatec sibiřský (Iris sibirica), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi) a srpice barvířská (Serratula tinctoria), na pokosených loukách v pozdním létě také oman britský (Inula britannica). Diagnosticky významnými druhy jsou zejména česnek hranatý (Allium angulosum), řeřišnice Matthioliho (Cardamine matthioli), jarva žilnatá (Cnidium dubium), konitrud lékařský (Gratiola officinalis), hrachor bahenní (Lathyrus palustris), rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum), šišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia), violka nízká (Viola pumila) a v. slatinná (V. stagnina). Nižší bylinné patro je tvořeno plazivými druhy, např. vrbina penízková (Lysimachia nummularia), mochna plazivá (Potentilla reptans) aj. Mechové patro dosahuje zpravidla nepatrné pokryvnosti a je tvořeno jen několika druhy.

Ekologie: Nivy na dolních tocích velkých řek v teplých a suchých, kontinentálně laděných oblastech. Půdy jsou hlinité až jílovité, na dlouhodoběji zaplavovaných místech oglejené až glejové, někdy mírně zasolené, dobře zásobené živinami, v létě vysýchající. Nezbytným předpokladem pro rozvoj tohoto typu luk jsou pravidelné jarní záplavy. Délka záplav je různá podle umístění porostu v terénu, v nejvýše položených místech trvá jen krátce v období kulminace povodňové vlny, mírné terénní sníženiny mohou být naopak zaplaveny od jara až do června nebo července. Prohloubení a ohrázování toků na většině lokalit znemožnilo přirozené povodně a záplavová voda se dnes do území dostává především systémem zavodňovacích kanálů.

Ohrožení a management: Nekosení, ponechání pokosené hmoty na louce, absence pravidelných záplav nebo naopak dlouhodobé zadržování vody na loukách, rozorání, zalesnění, přesetí komerčními travními směskami, těžba štěrkopísku.

Rozšíření: Nejvýznamnější lokality se nacházejí v nivě dolní Dyje mezi Novými Mlýny a Břeclaví, dolní Moravy přibližně mezi Hodonínem a Lanžhotem a zejména v soutokové oblasti Moravy a Dyje jižně od Břeclavi a Lanžhota. V Čechách se kontinentální zaplavované louky vyskytují spíše v ochuzené formě, a to u Křesína na Libochovicku a roztroušeně podél Labe mezi Lysou nad Labem a Mělníkem, zejména v lučním celku Kelštice u Mělníka, a na dolní Cidlině.