Vlhká tužebníková lada

T1.6
Vlhká tužebníková lada
  • cz
  • 2,7
Formační skupina
T# - Sekundární trávníky a vřesoviště
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Zapojené porosty širokolistých bylin vyššího vzrůstu. Často jde o monodominantní porosty, v nichž se nejčastěji uplatňují tužebník jilmový pravý (Filipendula ulmaria subsp. ulmaria), kakost bahenní (Geranium palustre) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Dále jsou přítomny druhy vlhkých pcháčových luk, z travin např. psárka luční (Alopecurus pratensis), ostřice štíhlá (Carex acuta), o. ostrá (C. acutiformis), sítina rozkladitá (Juncus effusus) a skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), z širokolistých bylin pak např. blatouch bahenní (Caltha palustris), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), p. zelinný (C. oleraceum), škarda bahenní (Crepis paludosa), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) a kozlík výběžkatý chlupatý (Valeriana excelsa subsp. procurrens). Mechorosty mají jen malou pokryvnost nebo chybějí.
Ekologie: Vlhké půdy, většinou dobře zásobené živinami, podél potoků, menších řek a na svahových prameništích od nížin do podhůří. V jarních měsících mohou být dočasně zaplavovány. Vysokobylinná vegetace vzniká zpravidla z vlhkých pcháčových luk ponechaných ladem, s nimiž také často tvoří mozaiku.
Ohrožení a management: Odvodňování, napřimování vodních toků, zarůstání dřevinami, zamezení pravidelným záplavám.
Rozšíření: Po celém území ČR od nížin do hor, s výjimkou nejteplejších a nejsušších oblastí

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.