Horské trojštětové louky

T1.2
Horské trojštětové louky
  • cz
  • 2,7
Formační skupina
T# - Sekundární trávníky a vřesoviště
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Středně vysoké louky s dominantními trávami - psineček obecný (Agrostis capillaris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum s. lat.), kostřava červená (Festuca rubra s. lat.), bojínek švýcarský (Phleum rhaeticum), lipnice širolistá (Poa chaixii) a trojštět žlutavý (Trisetum flavescens) a montánními bylinami rdesno hadí kořen (Bistorta major), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), kakost lesní (Geranium sylvaticum), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), zvonečník černý (Phyteuma nigrum), silenka dvoudomá (Silene dioica) aj. Přítomny jsou i další horské druhy běžně rostoucí ve smilkových trávnících - řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri), hořec tolitový (Gentiana asclepiadea), mochna zlatá (Potentilla aurea), zlatobýl obecný (Solidago virgaurea) aj., vysokobylinných nivách - pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), šťovík áronolistý (Rumex alpestris), silenka nadmutá (Silene vulgaris aj., případně na alpínských holích. Porosty jsou zapojené, mechové patro však má zpravidla jen malou pokryvnost.
Ekologie: Horské trojštětové louky se vyskytují v horských oblastech od nadmořských výšek kolem 600 m až po horní hranici lesa, výjimečně i nad ní. Půdy jsou středně zásobené vodou i vlhčí, zpravidla středně bohaté živinami. Porosty jsou koseny jednou až dvakrát ročně a příležitostně přepásány. Tradiční obhospodařování zahrnuje hnojení a vápnění.
Ohrožení a management: Přehnojování, opouštění a následné zarůstání pozemků.
Rozšíření: Roztroušeně v okolí horských sídel v okrajových pohořích Českého masivu, ve východních Sudetech je však výskyt dosti omezený.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.