Vrchoviště s klečí (Pinus mugo)

Struktura a druhové složení: Části horských vrchovišť, kde došlo k souvislejšímu zapojení borovice kleče (P. mugo) nebo borovice rašelinné (Pinus ´pseudopumilio). Oba druhy mohou dosahovat výšky až 2 m a pokryvnosti až 90%. V nejspodnějším, mechovém patře převládají červeně zbarvené rašeliníky (Sphagnum capillifolium, S. magellanicum a S. rubellum), v sušších partiích přistupují rovněž jiné mechorosty (např. Pleurozium schreberi a Polytrichum strictum) a lišejníky Cetraria islandica, Cladonia spp., Icmadophila ericetorum aj. V podrostu kleče se uplatňují zejména keříčky a dřevnatějící byliny bříza zakrslá (Betula nana), šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris s. lat.), ostružiník moruška (Rubus chamaemorus), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), vlochyně bahenní (V. uliginosum) a brusnice brusinka (V. vitis-idaea).

Ekologie: Vysokohorská rašeliniště sycená převážně srážkovou vodou a někdy současně obohacovaná minerálně chudou podzemní vodou. Rašelinná vrstva často nedosahuje takové mocnosti jako u otevřených vrchovišť. Vrchoviště s klečí sukcesně navazují na otevřená vrchoviště. Často tvoří přechodnou zónu mezi otevřenými vrchovišti a okolními lesními porosty. V centrálních částech otevřených vrchovišť se kleč nejčastěji uchycuje na sušších kopečcích s rašeliníkem hnědým (Sphagnum fuscum). K rozvoji klečového porostu často dochází při mírném odvodnění po antropogenním zásahu v blízkém okolí.

Ohrožení a management: Změny vodního režimu, odvodňování, těžba rašeliny.

Rozšíření: Šumava, Slavkovský les, Novohradské hory, Krušné hory, Jizerské hory a vyšší polohy Krkonoš.