Vápnitá slatiniště

Struktura a druhové složení: Minerotrofní rašeliniště s ostřicovomechovou vegetací a převládajícími šáchorovitými rostlinami. Fyziognomicky se často uplatňuje drobně trsnatá ostřice Davallova (Carex davalliana) a suchopýry (Eriophorum spp.). Mechové patro je tvořeno mechy čeledi Amblystegiaceae, rašeliníky chybějí. V tůňkách a na narušených místech se někdy vyskytují parožnatky. Některá slatiniště se vyznačují dominancí vzácnějších druhů, např. bahničky chudokvěté (Eleocharis quinqueflora), sítiny uzlíkaté (Juncus subnodulosus), šášiny rezavé (Schoenus ferrugineus), š. načernalé (S. nigricans), pěchavy slatinné (Sesleria caerulea) a kohátky kalíškaté (Tofieldia calyculata), v Karpatech také kozlíku celolistého (Valeriana simplicifolia).

Ekologie: Plochá údolní i svahová prameništní rašeliniště, po celý rok zásobovaná vodou bohatou na Ca2+ a další ionty. Rašelinný horizont obsahuje značné množství minerálních částic. Na údolních slatiništích jde často o zazemněné tůňky a vodní nádrže, v nichž se vytvořily dnešní vrstvy jezerní křídy, případně dalších vápnitých sedimentů.

Ohrožení a management: Povrchové odvodnění, snížení hladiny podzemní vody nebo čerpání pitné vody z podloží a následná mineralizace slatiny, zarůstání dřevinami a rákosem, eutrofizace (letecké hnojení, splachy z polí), mechanické narušování těžkou mechanizací nebo zvěří, zalesňování.

Rozšíření: Slavkovský les, Džbán, Dokeská pánev, střední Pojizeří, hojněji v Polabí, dále Poorličí, jihozápadní Čechy, severozápadní část Českomoravské vrchoviny, Svitavsko, moravské Karpaty a u Milotic na Hodonínsku.