Vegetace obnažených den teplých oblastí

M2.3
Vegetace obnažených den teplých oblastí
  • cz
  • 1,2
Formační skupina
M# - Mokřady a pobřežní vegetace
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s převahou jednoletých druhů. Oproti vegetaci letněných rybníků je vyšší podíl vytrvalých bylin. Ve struktuře porostů se výrazně uplatňují jednoleté traviny, především šáchor hnědý (Cyperus fuscus), sítina žabí (Juncus bufonius) a sítina kulatoplodá (J. sphaerocarpus). Z bylin se pravidelně vyskytují, často s vysokou pokryvností, protěž bažinná (Gnaphalium uliginosum), blatěnka vodní (Limosella aquatica) a jitrocel chudokvětý (Plantago uliginosa), na jižní Moravě jsou běžné i zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), kyprej yzopolistý (Lythrum hyssopifolia) a blešník obecný (Pulicaria vulgaris) jakož i vytrvalé druhy štírovník tenkolistý (Lotus glaber) a polej obecná (Pulegium vulgare). Poněkud specifická je druhově chudá vegetace jarních efemér vlhkých půd s převahou rožce lepkavého (Cerastium dubium) a myším ocáskem nejmenším (Myosurus minimus), v nichž obvykle chybějí traviny. Mechové patro je slabě vyvinuto. Nejčastěji je tvořeno mechem Bryum argenteum, vzácněji i játrovkami rodu Riccia.
Ekologie: Obnažená dna mělkých vodních nádrží přirozeného i antropogenního původu, zejména rybníků, mrtvých říčních ramen a aluviálních tůní, okraje pískoven a hliníků, příkopy, říční náplavy, zaplavovaná pole a polní cesty. Substrát je nejčastěji jílovitý nebo štěrkovitý, vzácněji písčitý, slabě bazické až neutrální reakce, živinami bohatý, často mírně zasolený.
Ohrožení a management: Neletnění rybníků, stavba vybetonovaných sádek a příkopů, zpevňování polních cest, ničení aluviálních tůní a mrtvých ramen, regulace vodních toků, intenzivní těžba v pískovnách a hlinících, nadměrná eutrofizace a šíření nitrofilních bylin, příliš intenzivní obhospodařování zamokřených polí nebo naopak jejich opouštění.
Rozšíření: Hlavně nejteplejší oblasti jižní Moravy, především nivy dolní Dyje a Moravy a Lednické rybníky, které jsou v současnosti jedinou lokalitou vegetace se Samolus valerandi. Vegetace s Juncus sphaerocarpus se vyskytuje vzácně na okraji Českého středohoří a v nižších polohách moravských Karpat.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.